June 2017

Pá 23. 6. 2017 - Smažený sýr mele v srdci mém dál...

23. june 2017 at 11:56 | Radek |  Útržky mého života
Dospělost začíná tehdy, když si v restauracích místo smažáku dáte guláš nebo svíčkovou.

Dobrý den, stále jsem naživu. (Půlka davu jásá, půlka davu bučí.)

Jo, přežil jsem zkouškové ve druhém semestru a políčka se opět zelenají. Nějak se nad tím nepozastavuju, mám spíš nervy nadranc.

Tématem týdne je "Nikdy se toho nevzdám". Chlast a cigára se hihňají v pozadí. Kušuj!

Vyskočil jsem jako žabička z horního lůžka rozvrzané dvoupatrovky a po ranní cigaretě si vyprázdnil střeva a vyčistil zuby. Nemám chuť na snídani, ale ty křeče v žaludku jsou neskutečný a nechci si uhnat vředy. Zacpu se nějakým rohlíkem. Opiju sám sebe rohlíkem. Kam jsem to dopracoval...

Začnu pracovat na jednom úkolu, který mi paní doktorka vrátila na přepracování. Už mi trochu leze krkem. A to ji máme v příštích semestrech na mnohem víc předmětů. Informační bezpečnost byla nejspíš jen taková zahřívačka, no a hyn sa ukáže!

V životě pořád stojím na křižovatce. Nevím, kam dál. Co tady dělám, o co se tu snažím. Nevím, kdo jsem, co můžu nabídnout. Jak se prezentovat. Pořád čekám na zlom. Pracuju na tom. Mám zhruba představu a snažím se. Ale mozek stále produkuje negativní vlny. Poslouchám Radiohead, The Knife, Fever Ray... vymejvám tu hlavu vším možným. Ale jen hudbou. S chlastem mám dost špatné zkušenosti.

BLAAAAAAAHHH já mám hlad. Musím vytáhnout z lednice žervé a plátky eidamu.

Jinak... během uplynulých třech měsíců jsem poznal něco jako lásku. Ale on 27. května, v sobotu, brzy ráno, skočil ze střechy paneláku a zabil se. Bylo mu dvacet.
Probrečel jsem celý pohřeb. Odkryli rakev. Nevěděl jsem, proč. Nechtěl jsem ho takhle vidět a zároveň jsem byl moc rád, že jsem ho naposledy viděl. Ale on je pořád tady a pomáhá mi. Dává mi šance vyzkoušet si věci, které on sám za života nestihl. Pomohl mi třeba při té nejtěžší zkoušce ve škole, dal mi možnost stát na prknech, která znamenají svět... Věřím na zázraky a osud a on nade mnou stále drží dohled a podává pomocnou ruku. :)
Díky, Vojto.

Napsal a nazpíval jsem pár písniček a už jsem zapomněl jejich texty. Prostě jsem je vypustil do éteru, ať si tak živoří a skomírají v kybernetickém prostředí. Nu což, mě to nijak netrápí. Bylo to terapeutické.

Ale ta smrt fakt obchází poslední dobou všude kolem. Mé nejlepší kamarádce zemřela maminka, poté kamrádovi otec, den nato mi psala bývalá třídní z gymplu, že jí zemřela babička, 92 let.
Tak snad se na oplátku někdo narodí.
Mám rozlít sklenku, ať jsou jistý křtiny?

Radši ne.

Fjúúú, tak jako, základ na žaludeční vředy slušnej.
Seru na to, jedu do menzy na oběd, je skoro dvanáct.
Rohlíkem se zadusím ke svačině.

O prázdninách mám velké plány. Neřeknu vám nic. Budu lakomej a sobeckej. Ale budu šťastnej. A vovovovo vo tom to je.

Mějte se famfrpálomrdálově, jezte hodně pikantní saláty, hrajte si pinec podle svých pravidel a na kocovinku olivy, drazí ;)

Váš nemožnej RJK

+ hymna:

na stadiónu, kde je slet, hlas říká "Cvič!"
mám priority jiný, kofeiny s nikotiny

ze své šířky nemám úzkost
a smažený sýr mele v srdci mém dál