December 2015

Út 8. 12. 2015 - Palatalizace velár a monoftongizace diftongů

8. december 2015 at 13:12 | RJK |  Útržky mého života
Už opravdu netuším, co tyhle hlouposti znamenají.

Ráno o sedmé jsem vstal, vypravil sestřičku do školy a znovu vytuhnul až do oběda. Můj život je víc než zajímavý.
Achjo, někdy je mi smutno, když se člověk ráno budí sám, vedle nikdo...

Počasí se venku fakt zbláznilo. Kde je sakra ten sníh? Vánoční čas bez sněhu není to pravé lísko a vlašsko ořechové, mandlové, cukrkandlové, karamelové, perníkové, linecké a vanilkorohlíčkové. Jo, už myslím na pečení, to mě asi nejvíc baví.
Rád bych vyzkoušel i pár starých vánočních tradic, třeba hod pantoflem, rozkrojení jablíčka, lití olova, lodičky ze skořápek... Už se na to u nás doma moc nehraje a je to škoda. Má to svoje kouzlo. Co mě ale fakt štve je to, že nejspíš nedostanu polibek z opravdové lásky pod jmelím. :( :D

Kocour se schoulil na můj klín, ale u nohou mi bohužel dalmatin nespí, jelikož psa nemám. Mám děsnou rýmu, bolí mě celé tělo a jsem pořád unavený. Nabalím se a půjdu ven. Fotit. Něco vám sem pak hodím, nejsem žádný profesionál, ale baví mě zvěčňovat okamžiky, jak praví to klišé obrazné pojmenování.

Chci dneska trochu uklidit pokoj, je tu tolik nepotřebných věcí. A hodně prachu na poličkách.

Nikdo se mi ohledně textů neozval. Přestávám tomu věřit.
Učitelka na zsv se ozvala. Plánujeme setkání u kafíčka. Těším se.
Už jsem vám řekl, že jsem hrozně výřečný? :D

Nechci se dnes zaměřovat na nic negativního. Chci žít a fungovat.
Stejně tenhle blog nikdo nečte, ponuré a šedé žvásty nikoho nezajímají.

Mějte se spontánně a nekontrolovaně skvěle, užívejte dne a pečte cukroví!
Nebo ne, dělejte si co chcete, já neřídím váš život.
Pa děcka,
RJK*


Ne 6. 12. 2015 - Přece si nevezmu prasáčka pasat...

6. december 2015 at 19:38 | RJK |  Útržky mého života
Tenhle článek datluju stěží jen pravou rukou s omezenou pomocí levé, jelikož ta je zafačována a držena v teple... Už dlouhou dobu mě bolí zápěstí a šlachy a táhne se to až do dlaně, tak to mažu vším možným a zabalené to vypadá jako nepoužitelný mechanický pahýl nějakého neschopného robota. Mějte pochopení pro překlepy a chyby. Díkes.

Pracák a sociálka vyřízeny, teď ještě se vystěhovat z Brna. Chci už mít tyhle administrativní hrůzy za sebou. Někdy mám chuť se sebrat a jít žít někam do jeskyně mimo civilizaci. V tomhle světě platíte už jen za to, že existujete. Ty nazelenalý papíry kontrolujou náš život a my si ani neuvědomujeme jak moc.

Zkoušel jsem včera hrát na kytaru a něco si i zazpívat. Měl bych víc cvičit, akordy se mi už pletou a nemůžu synchronizovat zpěv a hraní. V tomhle můj multitasking prostě nefunguje. Cvičení dělá mistra, ale druhá věc je v podstatě žádná trpělivost a potřeba všechno mít a umět skvěle a hned, perfekcionismus. Haha.

Takže teď je ze mě úspěšně nezaměstnaná troska, co se nejspíš brzo rozpadne a zemře. Všude mě bolí a všechno mě píchá, jsem unavený a bez životní energie. Ve dvaceti letech.

CHCI SPÁT, SPÁT, SPÁT NAVĚKY a nijak se nezúčastnit toho dění kolem. Všechno je děsně stresující.

Navíc kynu. Když jsem v depresi, tak žeru. Dělá se mi druhá brada.
No takhle škaredýho mládence by nikdo nechtěl.

Fyzicky se rozšiřuju a psychicky se úžím. Proč se to sakra aspoň vzájemně nevyruší?!

Mám chuť na čaj. Zapálím si skořicovou svíčku.

Mějte se krásně, buďte hlavně zdraví a nestresujte se. Pa.
RJK*


Čt 3.12.2015 - Synem smrti

3. december 2015 at 17:26 | RJK |  Útržky mého života
Po vyčerpávající cestě domů, nastupující bolesti hlavy a nucených nepřirozených konverzacích s kamarády ve vlaku a na nástupištích jsem doma konečně oznámil, že jsem ukončil studium, že jsem si podal a zaplatil přihlášku na angličtinu a že si zítra zajdu na pracák. Tatínek je asi naštvaný, ale přežil to. U zbytku rodiny je mi to jedno.
Ne že by mi na otci nějak záleželo, ale pořád mě ještě živí a jeho reakce pro mě byla dost důležitá. Mamka s tím nic moc nenadělá a reakce prarodičů je mi u vejfuku.

Potřebuju se ještě odstěhovat z bytu, domluvit se s majitelem a vydolovat těch zbylých 80 Kč na ISICu který je prozatím stejně neaktivní; částěčně je neaktivní i můj účet na ISu. Brno mi na nějaký ten čas bude opravdu chybět. Jak už jsem psal dříve, celá jeho poetičnost a duch kreativity, jímž je prostoupeno. Chtěl bych se ještě naposledy sejít se spolužáky a rozloučit se, popřát si navzájem hezké svátky a hodně štěstí v dalším studiu. Snad se ještě do Brna dostanu a stihnu vše, co stihnout chci.

Teď sedím doma na posteli, sdílím svoje zážitky s internetem a mám chuť na kafíčko. Hned si ho půjdu uvařit a po sedmé zajedu nakoupit nějaké drobnosti k jídlu a pití a vyzvednu mamku z práce. Zítra ráno se zajdu zaregistrovat na pracák, ať mi po ten půlrok platí aspoň zdravotní pojištění.

Cítím se tak nějak neurčitě. Jsem rád, že jsem tu novinu ze sebe dostal a cítím se trochu lehčí, ale zároveň začínám mít obavy. Jsem teď vlastně nezaměstnaný, brigády dělat nemůžu a příjem nebude žádný. No uvidíme, třeba si najdu práci aspoň na toho půl roku. :D

Haha, ten chlap se mi ještě ohledně textů k písničkám neozval... Jestli se vůbec ozve.

Kafíčko mě čeká, tak se mějte hezky, učte se a vyberte si obor, který vás baví, ať neskončíte jako já ;)
RJK*


Nádoba noci plní se ode dna dnem

2. december 2015 at 16:49 | RJK |  Story time
Je třeba prostřít stůl
hosté čekají
na mrazu venku, neslyšíš?
možná to jen tak dělají

Hrají si na přátele
komplimentují
spřádají tajemné smlouvy
a větry už dávno nedují

Zapíchni už ten nůž
do stolu
každý z nás by rád viděl
svou mrtvolu

Ukradni bechera
znesvěť svoji tvář
pokus se začernit
bílou svatozář

1.12.2015
©RJK

St 2. 12. 2015 - Kdo se sakra jmenuje Ambrož?

2. december 2015 at 16:30 | RJK |  Útržky mého života
Ne vážně, tohle jméno se v 21. století ještě používá? Zjevně ano, když se jich v roce 2013 na území České republiky vyskytovalo 48, pravila teta Wiki.
Pokud chcete někomu zkazit život už od narození, pojmenujte ho Ambrož, tlustej mrož, co nosí brož.

Dnes jsem zašel za kámošem na kafe. Cítím se trochu líp a zítra doma řeknu to, co říct musím.
S Brnem se na toho půl roku pomalu loučím. Je to poetické město, má své kouzlo. Pořád se vidím, jak stojím na zastávce šaliny, ať už ve dne, kdy mi vítr duje do tváří a tvoří malá tornáda listí na chodníku, nebo večer, kdy město potemní a září jen neony, semafory a pouliční lampy. Jsem na konci světa a přece v metropoli. Krása paradoxů.

Ležím v posteli, čtu e-maily, stále hledám nějaké přivýdělky a neskutečně se nudím. Potřebuju něco dělat. Být doma, péct cukroví, navěsit vánoční výzdobu, chci být praktický, ikdyž mám obě ruce levé.

Ráno mi napsala mail moje učitelka z gymplu na zsv, bylo to velmi příjemné zase od ní po dlouhé době slyšet, ikdyž bych se s ní rád potkal osobně a popovídal si u kafíčka. Snad bude čas. :)
Ptala se mě, co studium, co psaní poezie a takové věci a také prý dala kontakt na mě nějakému svému kamarádovi, který hledá šikovného textaře pro jejich kapelu. Že prý se mi ozve na telefon.
WOW. Písňové texty mi moc nejdou, ale rád se domluvím a uvidím, co z toho vzejde. Třeba se to nakonec povede a nějakou písničku sesmolím. Prý že mě proslaví, haha :D Moc tomu nevěřím, ale proč to nezkusit, že? :)

Nějak dnes už nemám náladu fungovat ani existovat. Jen tak se ztratit, vypařit, vysublimovat a pozorovat svět z povzdálí.
Jako neexistující mrož Ambrož. :D

Mějte se krásně, pište písně a básně, narovnejte záda a snězte mandarinku! ;)
RJK*

/tahle slečna mě dost uchvátila, plus to video je nápadité a vtipné ;) /

Út 1.12.2015 - Did I build this ship to wreck?

1. december 2015 at 16:58 | RJK |  Útržky mého života
Pořád se děsím toho dne, kdy budu muset svůj verdikt oznámit rodině. Na druhou stranu proč bych se toho měl bát? Je to moje rozhodnutí a nesu si za něj zodpovědnost a není to konec světa. It's not like I killed a man or something, jeez...

Hledám si brigády a snažím se něco dělat. Myšlenka, že proležím v posteli celý den, se mi z hloubi duše příčí.

Peníze docházejí a je to velice nemilé.

Vzpomínám na Opavu a na přátele, které bych mohl zase někdy navštívit. Zajet na vánoční trhy, popovídat si nad punčem a koupit nějaké dárky rodině.

A chci si už konečně najít nějakého mužského. Přijdu si nekompletní, funguju, jenom když existuje nějaká spřízněná duše.
Jenom tak po večerech fantazíruju a na prázdné místo na polštáři vedle mojí hlavy si projikuju toho pravého... obejmout a nikdy nepustit, usnout v náručí...

Očekávám změny. Změny k lepšímu.

Vůbec nevím, o čem tady psát. V hlavě mám úplně vymeteno. To asi dělají ty obavy.

No nic, mějte se pozitivně a myslete na druhé! ;)

RJK*