November 2015

Po 30. 11. 2015 - Volný

30. november 2015 at 11:47 | RJK |  Útržky mého života
Tak, a je to.

Dnes jsem ukončil studium českého jazyka a literatury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Cítím, že ze mě spadlo určité těžké břímě, cítím se volný.

No, možná jen trochu volnější. musím na sociálku, na pracák a taky... oznámit to doma. To už bude trošku těžší. Zabijou mě.

Už jsem si ale poslal a zaplatil přihlášku na Anglický jazyk a literaturu. A to už určitě vyjde, tomu věřím.

Včera jsem celou noc nespal. Dočetl jsem Betonovou zahradu od Iana McEwana a načal Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou.
Cítím se jako bych nespal snad celý týden.

No nic, půjdu tu zatracenou noc dospat. Na bytě, na kterém zanedlouho už také nebudu...

Mějte se láskyplně a meditujte, peace&cheese ;)
RJK*


300 dní růstu mých vlasů v 3minutovém videu!!!

29. november 2015 at 22:07 | RJK |  Útržky mého života
A je to tady! Video, které shrnuje mých 300 selfíček za sebou :D

Ale jsem rád, že jsem to vydržel a poctivě se fotil každý den. Ani jsem nedoufal, že to vydržím a dokončím.

Bez dalších řečí, tady to je. RJK*


Ne 29. 11. 2015 - Après moi le déluge, after me comes the flood

29. november 2015 at 14:44 | RJK |  Útržky mého života
Sometimes life feels heavy and there are moments that are hard to get over.
Sometimes all the sad stuff goes away and sky seems a bit cleaner.
In the meantime - you drink coffee, eat sweets and stay in bed all day watching romantic comedies.

I feel really uncomfortable at the moment. I just wanna run up the hills and scream and sing and be happy, just shake this winter blues off.

Dnešní den je opravdu ponurý. Udělám si čaj, budu sledovat, jak sněží. Možná se půjdu projít, vyčistit si hlavu. Vezu s sebou foťák, ať se nenudím...

Poslední dobou dost propadám depresím. A zase píšu sem. Asi je to nějak propojené - vždycky píšu blog, když mám nějakou krizi. :D

Na blog teď bude času dost, když chci seknout se školou a zkusit to příští rok do třetice a naposledy.
Takže na pracák, na sociálku, brigády, příprava, FCE, která jsem totálně zazdil, zpívání, focení,....je toho moc, co chci dělat.

Projekt 300 dní růstu vlasů bude zanedlouho k dispozici :)

Mějte se krásně, tančete a pějte, nenechte se omezovat ;)
RJK*





























Hasta pronto, puta

28. november 2015 at 19:11 | RJK |  Story time
Zazněly činely
a Jerry začal tancovat
ostatní nesměli
to jen on se může radovat

Přistály basy
pak vzlétly rychle ke stropu
vlály mu vlasy
když v rytmu našly synkopu

Venku se stmívá
však ráno bude moudřejší
někdo se dívá
kdo smutky chlastem konejší

Opadlo nadšení
jak stín zmizel ten tichý host
přelévá do snění
lásku k tobě, svou zbabělost

23. 11. 2015, Brno
©RJK

Čt 26. 11. 2015 - Diary entry no. 1

28. november 2015 at 16:27 | RJK |  Útržky mého života
Podzimní krajina se z okna vlaku nezdá tak ponurá a skličující, jako když ji pozorujete během svých pěších procházek. Hnědozelená příroda se v té rychlosti slévá v jednolitou změť a mně to občas přijde celkem úsměvné. Končí listopad, zpoza stromů vykukuje první sníh, teplota se pohybuje lehce a moje nálada těžce pod bodem mrazu.
Cestuji domů a v mozku se mi hromadí až podezřele moc myšlenek. Hádají se mezi sebou, přetahují se o to, která z nich bude aspoň na pár vteřin vládnout. Nijak se nesnažím to korigovat, už jsem se naučil být vůči svým chorým výplodům imunní.
Poslední dny trpím neúnosnou úzkostí. A to jenom proto, že jsem se dal opět na špatnou životní dráhu. Přemítám, hledám různá řešení a alternativy, konstruuji v hlavě nový plán aspoň na pár měsíců dopředu. Jazyk český opravdu nebyla dobrá volba - nevidím v jeho studiu žádnou perspektivu a úplně se s tím neztotožňuji. Není to ale tak, že bych na češtinu zanevřel; skláním se před ní a před těmi, kteří svou lásku k ní transformují do své budoucí profese. Opět jsem přecenil svoje síly, hrál jsem si na něco, co nejsem a snažil si vemluvit zálibu, která u mě v podstatě neexistuje. Skončit, postávat na pracáku, zkusit to příští rok znovu s tím, co mě opravdu duševně naplňuje? "Do třetice všeho dobrého a zlého"…
Čas neúprosně běží svůj maraton a s každým ztraceným dnem je moje panika větší. Snažím se vytěsnit negativitu a dělat to, co mě baví, ale ani to mě příliš neunáší dostatečně daleko od faktu, že se blíží zkouškové období plné testů z něčeho, co mi absolutně nic neříká. Možná se natolik bojím zklamání z neúspěchu, že mám sto chutí vycouvat dřív, než vzplane bitva. Napsat dopis ve stylu "Velevážená fakulto, díky moc, že jste mě přijali, ale bohužel - zřejmě budete mít o jednoho studenta méně. Adieu!" a pak lehnout na postel a ujasnit si, co dál.
Čím blíže jsem svojí cílové stanici, tím více sněhu se za okny objevuje. Připadám si jako poutník, který započal svou cestu v Madridu a zanedlouho stane u polárního kruhu. Cestou jsem vypil kávu, koupenou na nádraží, uvařenou pohledným mladíkem a mně do rukou podanou. Na rohlík a bagetu vůbec nemám chuť; poslední dobou vůbec ztrácím apetit. Včera jsem nejedl celý den, jenom jsem ležel a nedělal nic. Nemohl jsem se dokopat k žádné produktivní činnosti. Kolem jenom čtyři holé stěny, na nichž se mi promítaly děsivé příběhy mého dosavadního života. Byl bych býval ráno vstal a šel do školy, jenže mi nezazvonil budík a já se probudil, až bylo po všem. Další hřebíček do mé depresí naplněné rakve.
Přestoupil jsem na osobák do Poličky, odkud pak vyrazím autobusem domů. Tady už je krajina zcela zakrytá bílou moučkou a lesní porost jako by někdo vystřihl z Mrazíka. Ach, Radku Josefe, proč sis s sebou nepřibalil teplou čepici, vždyť ti namrznou ušiska! Vlasy máš krátké, stejně jako rozum, i přestože to staré rčení zní opačně. Proč by sis jinak napodruhé pokazil život? Abys mohl potřetí najít vysvobození?
Trojka je opravdu moje šťastné číslo. Věřím v ni, vybírám si ji vždy, kdy jen můžu, křížkuji ji na každém tiketu sportky. Moc sice nevyhrává, ale to můj vztah k ní nijak nepokrucuje.
Na chvíli se zamyslím a moje hloubání přerušuje symfonie vlakových klaksonů. Svět se postupně halí do husté, dusivé a nepropustné mlhy. Kéž bych se tak mohl v té mlze ztratit, oprostit se od svých potíží a trápení, stát se nehmotným bytím, nezúčastněným pozorovatelem světa a osudů jeho obyvatel. Kéž bych mohl být a zároveň nebýt.

--------------------------------------------------------------------

Na cestách potkávám až příliš mnoho lidí...



























RJK*