December 2013

Chuck Palahniuk - Pygmej

1. december 2013 at 14:12 | Radek |  Knížky - recenze, tipy, objevy
Tohle je první knížka od pana Palahniuka, kterou jsem přečetl. Jeho styl je velmi osobitý. Napadají mne dvě slova - syrovost a surovost.

Anotace z Kosmas.cz:

Tady začíná záznam jedna operativce mě, agenta č. 67, příletem amerického letiště Středozápadu… Tak začíná Chuck Palahniuk své dvanácté dílo Pygmej. Protagonistou a vypravěčem románu je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Rodina, u níž je ubytován, je typicky středostavovská, bělošská a křesťanská - kuřecí matka, kravský otec, jméno hostitelské rodiny: Cedarovi. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii - a nenávisti k Americe. Krycí jméno: Operace Zkáza. Nebyl by to Palahniuk, aby se z toho nevyloupla černočerná komedie o terorismu a rasismu. Autor cituje Hitlera, Maa, Mussoliniho i jiné "extremistické šerify a dementní proroky", bere si na paškál americkou konzumní společnost a paroduje levicové a pravicové názory. Také se odvážil dál než kdy předtím na půdu jazykového a stylového experimentu: román je téměř celý napsán osekaným, redukovaným jazykem primitivního vypravěče.

Ukázka z textu:
Ruka rozlehlého kravského otce se zvedá, všechny prsty rovné jako účelem přísahy. Rty hostitelského otce říkají: "My nejsme jenom rodina." Říkají křikem: "My jsme tým!" Totéž teď hostitelská matka ohýbá obě nohy jako záměrem skočit, udeří dlaní otevřenou dlaň otce. Hlasitě pleskne. Hostitelská kuřecí matka křikem říká: "Cedarovic tým!" Tady začíná jemná chuť hostitelské rodiny, řídká americká krev už je slaná horkému jazyku operativce mě. Už jako kdyby operativec já zuby trhal úpadkové maso hostitelské rodiny. Sliny operativce mě ženou ústy hlad, musí polykat. Jazyk olizuje rty operativce mě. Sliny zalévají kyanidovou stoličku. Šlo by, zuby tohoto agenty by sladce křupaly hostitelské kosti. Žaludek vrčí. Rychle by ječeli, ústy krev, ústa jako trubka zívající krev, rychlá smrt. Dokonalá pomsta. Vnitřek ježíšové blůzy nese značkovou cedulku, písmo: Vyrobeno v Číně. Dřevěná tyčka americké vlajky nese značkovou cedulku, písmo: Vyrobeno v Číně. Operativec já neříká nahlas, říká jen uvnitř hlavy tohoto agenta, cituje židovského přeběhlíka, úplatného génia Roberta Oppenheimera, otce atomové bomby, cituje ho: Nyní se stávám smrtí, ničitelem světů. Příští pak agent upírá jasně oči, sleduje hostitelskou rodinu. Ústa operativce se upraví úsměvem, extra speciálně široký úsměv, aby bylo vidět mnoho ostrých bílých zubů. Citát: To abych vás mohla líp sníst, moji milí. Hlava uvnitř operativce mě opakuje citát: Nyní se stávám smrtí...

Co bych rád na této knize vyzdvihl jsou skvělé popisné pasáže. Rozpitvání skutečnosti až do detailů, jedinečné zachycení. Možná vám bude chvilku trvat, než přijdete na chuť vyjadřování agenta č. 67, ale jakmile přijdete, nedáte knížku z ruky.
Další věcí je kritika americké společnosti a vlastně západní mentality a konzumu, kde si Palahniuk nebere servítky. Poskytuje náhled na prohnilý kapitalismus ve Státech, syrově a surově. A myslím, že adekvátně - když neslyšíme na to, co se povídá kolem, je třeba ukázat krutou tvář pravdy. Jistě, situace v knížce jsou dost nadsazené až absurdní, ale i přesto se jeví jako zohyzdňující zrcadlo Ameriky.
Na druhou stranu je v knize zobrazena druhá strana - blíže neurčená totalitní země původu agenta č. 67, jeho mládí a vojenský výcvik. Drsné prostředí, kde jsou emoce a individualita vší silou potlačovány a do mladých mozků vléváno vzdělání v oblastech armádních záležitostí, vědy a technologií.
Závěr knihy se jeví jako velmi nečekaný. Nebo očekávaný? :)

Na závěr bych řekl, že styl pana Palahniuka mě velmi zaujal, stejně jako brutalita a černý humor, čímž je dílo prošpikováno skrz naskrz. Není to knížka, kterou bych četl s radostí a dokola - je to ovšem příjemné potěšení po stereotypních zápletkách.

Pygmej - 73%