October 2013

Nikdo nikdy nic

20. october 2013 at 19:29 | Radek |  Story time
Sedím. Ležím. Dýchám. Mrkám. Uvědomuji si, že existuji. Mou existenci mi potvrzuje i příšerný hukot v hlavě a občasné pnutí v podklíčkové tepně. Začíná podzim, svět smývá rozličné barvy spektra a halí se do křiklavých odstínů žluté, oranžové a hnědé. Líně hledím z okna a bezmyšlenkovitě se zachytávám pohledem o koruny stromů. Hlava mi padá a postupně si přesezuji nohu a přelehávám ruku. Chvílemi se ani nepohnu, ale přesto vím, že stejně existuji. Uvědomuji si své tělo a končetiny. Uvědomuji si konečky prstů, kořínky vlasů. Cítím zvláštní energetickou vlnu procházející mým krevním řečistěm. Ne ovšem tak silnou, abych se pohnul. Svaly dostávají z mozku nervové impulsy a zahlcuje je přísun kyslíku. Ne ovšem natolik, abych se pohnul. Občas mne uchvátí neobyčejné pohnutky mysli. Ne ovšem tak neobyčejné, abych se sám pohnul. Ale přesto vím, že existuji. Existuji, a je jenom na mně, zda svoji existenci budu rozvíjet a obohacovat. V tuto chvíli jsem se rozhodl být existenčně chudý a nerozvitý. V tuto chvíli jsem se rozhodl téměř apaticky hledět do dáli a přeležet si končetiny. V tuto chvíli se ani nepohnu, ale i přesto vím, že stejně existuji.

/16.10.2013/
______________________________________________________________________________

Tématem týdne je prokrastinace.
Takhle prokrastinuju během společenskovědního semináře. Přejte mi hodně štěstí k maturitě. :)

R*