March 2012

So 31.3.2012 - Já nevim ty vole, název si najděte v nejbližší knize na str.123, 3. věta odspoda...

31. march 2012 at 10:54 | Radek |  Útržky mého života
Nic mě dneska nebaví, na všechno kašlu a hlavně je mi to u píči, kterou nemám. That's hipster.

Fakt je mi všechno jedno. Kdyby na mě teď z nebe spadla pračka, explodoval mi žaludek nebo mě vcucnul záchod, zůstanu v ledovém klidu. Kdo mi co dal do kafe?!

Říkal jsem vám, že jsem dostal ústní napomenutí třídního učitele? Hah, kvůli nějaký zatrachtilosti, ale už je to dávno, tak skoro dva měsíce zpět. Ani nevim za co. A tvářím se na to jako ten vyřehtanej meme obličej 'Bitch, please!'. Nějak mě to nerozhazuje.

Opět jsem se zúčastnil olympiády v českém jazyce. V okresu sem byl devátej z devatenácti. Konečně! Nesnáším soutěže. Aspoň jsem jednou dal prostor lepším ;) áále on dý adr hend - séře mě to kvůli slohový části. Degeneruju. Umírají mi mozkové buňky. Nepíšu už tak dobré slohy jako kdysi. I na básničky jsem už dávno rezignoval (to, že jsem se teď dal na psaní písňových textů v angličtině, se nepočítá), docela mně to dělá vrásky na čele. Stejně jako chlast a cigára, který jsou toho původcem. Dobrovolně se otupuju. Zabíjí mě to. Ale já tenhle ohnivej tanec se smrtí miluju.

Pořád se míjíme, domlouváme si soboty, ale nikdy se to nepodaří. Uvidím ji někdy? Asi to prubnu a dojdu si k ní. A to třeba i po rukou, ikdyž to neumím, na takovvém levelu gymnastiky nejsem.
Další z věcí, která mně mírně vaří mozeček - jednou nemůže ona, jednou já, pak zas oba... je to jako kyvadlo, který buď stojí nehybně, nebo se přehupuje já - ona, já - ona... Chci s tím skoncovat a prostě využít šance, která se naskytne.
Hell yeah!

Sedím tu s kafíčkem a posluchám abum Ceremonials od Florence + The Machine. Nebe je přecpané šedobílými chuchvalci mraků a bříza u sousední chalupy se bezmocně zmítá ve větru. Do pravého ucha mi tiká budík po babičce.
Máme zabíjačku, smrad se táhne celým barákem. Těchto doslova masových akcí se neúčastním. A když mi pak říkají, ať jdu ochutnat guláš nebo maso, tak odmítám. Proč bych to měl jíst, neznají přísloví 'Bez práce nejsou koláče' ? Chci jenom být spravedlivý vůči sobě a vůči ostatním.

Těším se na vaše komentáře, kde uvdete název mého článku! ;D (zadání máte v nadpise, pro tupce)

Odlétám do reality, chyťte se za vlasy, sedněte do tureckého sedu a řvěte 'Marmeláda' !!! :D

KaR*

























Je úžasná, jako oživlá antická socha bohyně...

Florence + The Machine

14. march 2012 at 13:55 | Radek |  Posluchárna
Opět píseň, která podává úžasné sdělení a s níž se mohu ztotožnit.

Mladá dívka hledá lásku, pojednou najde chlapce a říká si: "To by mohl být 'ten pravý'!" Tráví s ním čas, je šťastná, ale zanedlouho mladík odchází, sladký sen končí a dívka se utápí ve svém smutku, zoufalství a zklamání. Sleduje ji stará žena, s tichým úšklebkem a bez sebemenší snahy jí pomoci. Protože takový je život - obsahuje nevyhnutelné věci - hlavně lásku, každý ji musí prožít, ať už je dobrá, či špatná...

Nikdy mne neopouštěj...

























*R