September 2011

Út 20.9.2011 - Žvajó, žvajóz

20. september 2011 at 22:31 | Radek |  Útržky mého života
Podle spolužačky výslovnost joyeux, joyeuse; správně [žuajö, žuajöz]. Ách jo, francouzština. S touhle novou praktikantkou jsme se naučili za jednu hodinu mnohem víc než s tou starou zabšklou učitelkou, kterou jinak míváme normálně, za jeden rok. A na tu praktikantku se dá aspoň dívat, což je další plus.

Dnes jsem zaplatil doplatek za exkurzi do Francie, kterou uskutečním 5.-9. října. Hustodémonsky krutopřísně se těším, poprvé jedu dál jak k našim slovenským bratrům. Francöziš kántry, já tě dobudu! Už se vidím v té komické situaci, jak na mě bude nějak francek kdovíco švadronit a já budu čučet jak palec z boty :D

Kaaaždopádně příští rok se "exkurznu" do Anglie. Teda - takhle - aspoň bych chtěl, ale uvidíme, zda rodinná pokladnice bude klásti odpor nebo nakonec vydá nějaké ty finanční prostředky :) Jo! Tenhle školní rok procestuju :)

Daleká budoucnost, daleká. Nejbližší vzrůšo v mém ponurém životě se ovšem koná už teď o víkendu. Opejkačka u kámoše. Těším se, bude sranda :)

Nemám absolutně chuť něco dělat. Jak jsem očekával, všechna počáteční iniciativa se vytratila a teď jen prosedím večery u fejkbooku. wuhú, viva la social network, better than all the drugs you know, causes mental retardation and slowly dying :/

Poslouchám Bjork a umírám. Při jejích písních se nic smysluplnějších nedá dělat. Umírat údivem.

Brou člověci.
KaR*

Bez sítnic

20. september 2011 at 21:59 | Radek |  Story time
stará věc, napsaná v úplném tichu...

Přišla zima
rozžhavili ji do běla
pod vesmíry digitálních číslic

Mezi nima
němá píseň zazněla
do očí prázdných, bez sítnic

Dítě z kovu
měděným pláčem křičí
tak živě, a přitom jen ve smrti

Nad podkovu
bolestná smůla se tyčí
mrtev žízní, když vodu nesu ti

State of emergency...

14. september 2011 at 23:09 | Radek |  Posluchárna
... is where I want to be.

Někdy po dlouhým dnu se večer posadim k otevřenýmu oknu a koukám jak svítí pouliční lampa. Koukám, mlčím, a poslouchám.



























Takovej nouzovej stav, ve kterém chci zůstat...
KaR*

Regina Spektor.

10. september 2011 at 23:34 | Radek |  Posluchárna
Jo. Tahle slečna původem z Ruska, co se v dětství přestěhovala do Států, mně úplně bere dech, podlamuje kolena a nenechává oko suché. Pár oblíbených od ní:


































































Better asi nepůjde tady přehrát, ale určitě na to koukněte, tak milej klip se jen tak nevidí! ;)

























Après Moi - na té se mi líbí hlavně úryvek básně od básníka Borise Pasternaka...

" февраль достать чернил и плакать
писать о феврале навзрыд
пока грохочущая слякоть
весною чёрною горит "

Český překlad od pana Jiřího Šotoly:

" Únor. Mít inkoust, vzdát se pláči!
Psát únor jako dlouhý vzlyk!
Dokavad černé jaro smáčí
plískavic plamen, dešťů smyk. "

V písničkách Reginy Spektor se mi líbí ta hravost, radost a nadšení z dělání hudby. Taky je z toho poznat, že je to pravá Slovanka. Normální Američan by nebyl schopnej takovou tvorbu zkomponovat... Regina je v podstatě kousek čokolády pro moje ucho. Nemusím ji mít pořád, ale jak ji uslyším, nemůžu se jí nabažit :D
KaR*

Ne 4.9.2011 - Paskvil

4. september 2011 at 23:29 | Radek |  Útržky mého života
Jó jó začla škola, je to děsný, blá blá blá... Žádný takový kecy už!

Je to zatím vcelku hustý. Jsme v nový třídě (chápej místnosti), která je docela malá a smradlavá. Pohodex, vymalujem, odstraníme skříně, které jsou původem zápachu a snad tam bude možno přežít.

Tenhle rok chci už konečně něco změnit. Nehodlám každej víkend prošunkovat u komplu jako minulej rok. Udělám si úkoly už v pátek a v sobotu a neděli budu někde lítat venku. Takže zatínám zuby, sbírám všechnu vůli a vy mi k tomu, přátelé, držte palce.

Dneska se ale celej den nudím. SIce jsem byl opět na kole, ale už je to trochu stereotyp. Momentálně požírám Studentskou pečeť, upíjím z Earl Grey a poslouchám starší pecky od Imogen Heap. Přijdu si strašně ponuře naladěnej a chci dělat něco drsňáckýho. Jediný, co je dost masérský a dobře providitelný a zrovna mě to napadá, je to, že offnu komplíka a zkolabuju do duchen. Jo, teď už si připadám jako "master".

Téma týdne "Můj příběh"?! Můj příběh je krátkej - Narodit se, něco prožít a pak poklidně zemřít. Ale konec to má ještě otevřenej, the rest is still unwritten (schválně, kdo to zazpíval jako písničku od Natashi Bedingfield? :D), třeba mě za pár let nějakej nabručenej chlapík srazí Oktávkou na přechodu, třeba exploduju, třeba ani nezemřu - odnesou mě mimozemšťani a učiní mě nesmrtelným... Stát se může cokoliv. I ty mimozemšťani, protože vše, co si dokážete představit, je skutečné. ;)

Peace y'all ;D



























KaR*