December 2010

and you can tell everybody that this is your song

29. december 2010 at 0:36 | Radek |  Posluchárna
maybe quite simple, but... wonderful.
Taky jste se právě zamilovali? :)

Radek

Rozchodové rendez-vous

26. december 2010 at 0:54 | Radek |  Story time
Slohová práce na téma Příběh o zradě...

Rozchodové rendez-vous

Kavárna se už pomalu vyprazdňovala. Lidé jako stíny mizeli se západem slunce. Za oknem ulice poklidně ukončovala svůj každodenní život, jen občas někdo prošel kolem.
Objednávám si ještě jedno espresso a nedočkavě sleduji hodinky. Dali jsme si schůzku v šest hodin - bude půl sedmé a ona nikde. Kdo ví, možná se cestou zapovídala s kamarádkou, třeba se zdržela v práci, nebo dokonce i v něčí posteli. Byl jsem zrazen. Totiž - i nevěra je svým způsobem zrada. Zrada společné lásky, souznění duší i srdcí.
Hodiny na stěně odbily půl sedmou. Venku se zvedl vítr a silně zahřmělo. Rádio spustilo blues ze šedesátek. Má to vůbec cenu nebo smysl, čekat na zrádkyni a nevěrnici? Normální člověk by si sbalil věci a popojel zase o kousek dál. Snad bych odešel také, ale je tu stále něco uvnitř mě. Drobná snůška citů, které mě s ní pojí. Nezpřetrhané části toho pouta, které začalo před rokem a poničilo se před dvěma dny. Možná to je důvod, proč jsem ji sem dnes pozval.
Konečně se spěšně otevřely velké lakované vstupní dveře. Černé kožené boty na podpatcích sestoupily po strmých schodech. Mladá, sedmadvacetiletá dívka si sundala kabát a pletenou čepici, pověsila je na věšák stojící poblíž a jistým krokem se blížila k mému stolu.
"Ahoj Richarde," suše pozdravila a zaujala místo naproti mně. Hlavou mi řinčela jediná otázka. "Proč?!" zeptal jsem se jí zoufale a zároveň tak rozčileně. "Diano, ty víš, proč jsi tu a na co se tě ptám, tak proč?!" "Myslíš, že ti na to tak jednoduše odpovím?!" opáčila stejným tónem hlasu. "Miloval jsem tě; celý rok, každý den jsem ti vyznával lásku a doufal jsem, že i ty ji nějakým způsobem opětuješ… Proč mi děláš takové starosti? Proč ses se mnou radši nejdříve nerozešla, tímhle přiděláváš starosti mě i sobě!" "A myslíš, že by to dopadlo jinak?!" vykřikla na mě, až se lidé za námi otočili. "I kdybych se s tebou nejdříve rozešla, stejně bys mě ještě sledoval, koho mám jako náhradu; znám tě, Richarde, a opravdu by v tom nebyl rozdíl." Vzala mi tím téměř polovinu mých argumentů.

"Podívej, Dio: já chci jen říct, že tě stále miluji, že ve mně je stále kousek naší společné lásky. Ale jak jsi ty mohla být tak bezcitná a svůj kus tak chladnokrevně odhodit?
Jak jsi jen mohla?! Vždyť vzpomeň, co všechno jsme spolu prožili, jak tohle můžeš jen tak nechat být?" Cítil jsem se před ní jako sopka, která nemá daleko k výbuchu. Jenže ona je silný hráč a schopný požárník. "Richarde, laskavě si uvědom, že chyba není jen ve mně, ale především v tobě! Nenašla bych si někoho jiného, kdybys mi aspoň trochu vyhovoval, a to ve všech směrech! A navíc - jeden rok lží mi už opravdu stačil, mám toho až po krk!!!" zakřičela nasupeně, poté se prudce zvedla, v afektu popadla můj šálek espressa a vylila mi ho na tričko. Strhla svoje věci z věšáku a na podpatcích odklapala ven.
Naši válku už pěknou chvilku pozorovala celé dosavadní osazenstvo kavárny. Poté, co jsem se dostatečně osušil, jsem zaplatil kávu a pospíchal domů. Nakonec jsem tedy na vině já. Zčásti možná ano, ale pokud bych ve vztahu strádal, tak si o tom s partnerkou promluvím a nehledám si hned jinou. Takže ten zásadní podíl má na tom i Diana. Ať je to jak chce, zradila mě. Zničila i poslední nadějné pouto mé lásky k ní. Ani nevím, proč stále opakuji její jméno… možná jen, že tak hezky zní.
Svižným krokem se blížím k autobusové zastávce, kde se aspoň na chvíli schovám před právě započatou bouřkou. Dešťové kapky těžce dopadají na zem a zkrápějí ji. Je možné, že jsou mezi nimi i slzy…

Music i like.

26. december 2010 at 0:32 | Radek |  Posluchárna
staré, ohrané, ale je to tak dojemné a milé! :) /asi protože sem nikdy pořádně nikoho nemiloval.../

prostě Kissáci, ale ve sladším provedení, který taky můžu :)

Tak TOHLE je celkem pecka! Yop! ;)

tak nádherně zpracovaný... až se mi chce brečet...

CocoRosie! Taková klasika...

a tohle na pohodu :) mile zpracovaný :)

Stačilo dneska. příště jo? :)

So 25.12.2010 - Hawai, just relax and listen to reggae...

25. december 2010 at 18:25 | Radek |  Útržky mého života
jó, bobík márly- ; ale jako rock především ;D

Nechtěl jsem vás na Vánoce moc obtěžovat, takže se hlásím až teď.

Dostal jsem klávesy, velikánský sluchátka, několik hřebenů /doteď nechápu proč/ nějakou divnou knížku, hygienické potřeby a samozřejmě hadry, jako každý rok.

Děcka, mám tajné plány na Silvestra. Tak tajné, že ani vám o nich neřeknu ;) Ale bude to paráda ;)

ROCK IT UP!
Radek

And another reminder. Crying time.

20. december 2010 at 23:42 | Radek, neslavící a smutnící
Bratři Zac a Josh Farro opustili kapelu Paramore.

Nechápu proč, jsem z toho docela v šoku. Stali se nedílnou součástí kapely, výborná kytara a ještě lepší bicí.

Prý jejich odchod způsobily nějaké osobní a rodinné důvody. Ale i tak jim přeji hodně štěstí a úspěchů v dalším životě.

Hayley, Jeremy a Taylor jsou stále Paramore a doufám, že si za tyhle šikovný bráchy najdou pořádnou náhradu. Keep rocking ;)

Ale nad odchodem Joshe a Zaca budu truchlit ještě dlouho. Je to jak náhlá a nečekaná rána z děla...

No nic, život jde dál. Snad se ještě někdy vrátí na pódium společně s Paramore a zahrajou ty starý pecky! Jo! I believe that there's hope, buried beneath it all, hiding benath it all, growing beneath it all...

Radek


Všimněte na začátku toho úžasnýho bicí a na konci ten úžasnej riff, ta hypnotizující melodie kytary!!! ♥ čas 2:54

Just a reminder... TIME TO PARTY! ;)

20. december 2010 at 21:52 | Radek, rozradostněnej!
A víte proč? :)

7000

Koukněte na to čísílko nahoře vpravo v rohu. JUCH.

/Ano, já vím, není to v dnešním světě internetu moc. Ale pro mě je obrovská čest, že tento rozpustilý zápisník navštívilo teď už přes 7000 dušiček. Je to neuvěřitelně krásné. :)/

Radek

So 18.12.2010 - Vánoce, Vánoce... naprd!

18. december 2010 at 11:50 | Radek |  Útržky mého života
...praví někteří.

Mě to tak nepřijde.

Jsou to vcelku pěkný svátky. Rodina se sejde a všichni si dávaj dárky. Co vy a dárky. Taky ještě nemáte nic jako já? Rodičům už dlouhá léta nic nedávám. A ani já od nich nepožaduju nic moc extra. Jsou klávesy něco extra? Rozhodně ne.

Jó ale Silvestr, to bude pařba. Někde s kámoši...jej! Miluju hlavně noční procházky.

Hej vy lidiska! Žádné ozvěny od vás nemám, to je zlé. Upadám do depresí bz vašich zpětných reakcí na to, co tady ze své vlastní vůle datluju! GRRR.

Prosím vás, napište někdo aspoň nějaký komentář, ať vím, že tohle celé nedělám zbytečně.

To se tu pak na to můžu vykvajznout. /jo, vykvajznout je úžasný slovo/

Chtěl jsem vám napsat, že se mi stalo mnoho úžasnejch věcí, že sem třeba zpíval na vánočním koncertě, že sme psali hodně neúnosnejch písemek a ještě jich pár bude /no, to není vlastně moc úžasný/, že sem hodil úžasnou držku na bok :D, že už mi pomalu docházejí vonné tyčinky, že mám snad každou zimu kašel a rýmu, že naše učitelka frániny šla na nějakou operaci a kvůli tomu nám věčně odpadá fránina a nic neumíme a mnoho dalších věcí, ale vy nevyvíjíte žádnou aktivitu. Za to vás imaginárně zabíjím!

Tak pápá no.
Radek.

Tohle je dobrý na rozezpívání. Jsou tam výšky i hloubky :) Úžasnej rozsah hlasu má Immi ;)

Parfém: Příběh vraha. Jean-Baptiste Grenouille.

7. december 2010 at 23:04 | Radek |  Story time
Už jsem zde psal, že píšu jeden zajímavý sloh. De o to, že z filmu "Parfém: Příběh vraha" známe jen začátek (krkavčí matka porodí syna na tržnici a nechá ho pod stolem, byla za to oběšena) a konec (zmíněný syn už je dospělý, byl odsouzen ke trestu smrti za vraždu/y/.) My jsme si měli příběh mezitím domyslet, a napsat na to vyprávění. Ovšem začít jsme měli až vyvrcholením a dál ho nějak dostat na to místo, kde je odsouzen ke smrti.

Fuj to byla fuška.

Navíc jsem nejspíše začal až zápletkou, nebo to opravdu je vyvrcholení?! Já to nepoznám. Posuďte sami :)

*


Rychlým krokem kráčím za město. Pavouk chytil další mušku do své sítě… Jmenovala se Juliette. Měla nádherné kaštanové vlasy a oči tmavší než uhlíky. Postava bohyně a vášeň ďábla - po čem muži mohou toužit víc? Strávil jsem s ní noc, jak bývá mým zvykem. Uznávám, že ze všech žen, se kterými jsem kdy sdílel lože, byla tou nejkrásnější. Jako památku na mne jsem jí věnoval vlastnoručně vyrobený parfém, ten nejintenzivnější, který jsem kdy namíchal. Hned dychtivě přivoněla a vzápětí lahvičku odhodila, zapotácela se a bezvládně dopadla na postel. Její jiskřící oči uhasly a pomalu se zavřely. Miloval jsem ten pohled na chladnoucí tělo mladé dívenky, ladný pohyb hrudníku při posledním výdechu. Rychle jsem zahladil stopy a tiše ji opustil.
Přidal jsem do kroku a město se stále více vzdalovalo. Už jsem přestal cítit jeho vůně a pachy, rozestírající se do okolí. Vzduchem zavanula vůně lesa a kypré půdy. Pomalu jsem se blížil ke svému podzemnímu úkrytu.
Jenže každý pavouk jednou dospřádá své sítě, jednou musí přijít konec. Každopádně nevím, jak je to možné, ale mou stopu zachytila policie. Ucítil jsem je, jejich bledé uniformy, páchnoucí nejméně na sto honů. Začal jsem utíkat. Vím, že nejsou daleko. "Stůj!" ozývalo se ze všech koutů. Úzkost mi stahovala hrdlo a mé nohy ovládal sám Satanáš. "Nám neunikneš!"
Les stále více houstnul a na krajinu se snášela tma. Zářily do ní tisíce svítilen a štěkala smečka psů. Hordy slizkých hladových žab se vrhlo na hříšného pavouka. Jedna znenadání vyskočila z křoví a skolila ho prudkou ranou do hlavy…
Probudil jsem se. Těžké řetězy obepínaly mé zkrvavené údy. Jejich tíhu znásobovaly těžkosti mých hříchů. Ach Bože, já vím, zhřešil jsem a nyní je můj osud zpečetěn.
"Vstávej!" zazněl hromový hlas věznicí. Hlídač prudce zatáhl za řetěz a chladné železo se mi tvrdě zarylo do krku. Jako psa mě vlekli dlouhou chodbou směrem k popravišti. Vystavili mne před lid a ten rozhodl jasně. Kat sotva nabrousil gilotinu a hned ji mohl použít. Jsem smířen se svým osudem - je krutý, ale spravedlivý. Nezmůžu se ani na poslední výkřik, není co říct. Docházejí slova. A kat pouští provaz…

-because i'm dying happy-

4. december 2010 at 19:36 | Radek |  Posluchárna
Malý hudební update, možná bych pro to měl udělat rubriku ;)

Padl tu argument, že Paramore kopírujou Guano Apes. Not really.

Ukážu vám, KDO jede podobnou lajnu jako G.A.

Die Happy.

But i still love them. ♥


škoda, že klip s oficiálním videem sem nešel vložit. koukněte na to na youtube, protože je to úžasný. Be sure to check it out! ;)

Jo a omlouvám se za mou češtino-angličtinu. Miluji anglický jazyk natolik, že jím občas i přemýšlím. :)

Čus děcka, Radek

So 4.12.2010 - Vy budete takový... no, né přímo pesimistický, ale... nedůveřivý!

4. december 2010 at 14:34 | Radek |  Útržky mého života
To sou slova paní, co organizovala divadlo pro děti zítra v kostele. Mikuláš bude přeci, a bude dětem rozdávat dárky! ;) Miiiikuulááááš ten dobrééé srdce máááá...

A já jsem nedůveřivý chudý indický občan. Mikuláš mne zachrání před bídou. Hurá!

No a co vy, zlobidla? Odnesou vás čerti? Jak u vás probíhá Mikuláš? Rozpovídejte se mi v komentářích ;)

Jsem ostříhaný, jsem krásný, přesně tak jak sem si představoval :) Jsem šel k holiči a hned pak do školy na den otevřených dveří. No všichni na mě čučeli :D Úžasně sem si vyřval hlasivky v aule. Jou, rock on! \m/

Jinak olympiáda z češtiny proběhla dobře. Ke všemu sem něco napsal a na výsledky čekám :) Jinak sloh na téma Moderní Popelka se mi dle mého názoru nepovedl. Zato do školy máme psát jeden velmi zajímavý příběh, a ten se mi náramně vydaři! ;) Ještě ale musím doladit konec, až to bude, prdnu vám to sem ;)

V tom Brně sem si koupil vonné tyčinky. Mám provoněnou cimru :)

Naučil jsem se The Chain od Ingrid Michaelson na kytaru, Je to nádherné a primitivní :) Je to úspěch :)

Mám Paramoreovou a Charliestraightovou náladu. A taky tu Ingridmichaelsonovou a "Anna K"ovou. Hudba, hudba, HUDBA naplňuje můj život? Kdo je ve stejný bryndě? Přiznejte se v komentářích! ;)

Jenže mý takový nejsou, jenže mý takový nejsou...  A NEBUDOU. /jedná se o oči/

Pěkně se s vámi loučím, prďánci :)
Radek


St 1.12.2010 - V nebi je sněžadlo a Bůh jím otáčí...

1. december 2010 at 17:25 | Radek |  Útržky mého života
Jo jo, tak tak. Proč by jinak sněžilo neustále dokola?

Séřete mě drazí. Nikdo mi sem nechodí a to mě štve. A nemám tudíž žádnou motivaci.

Včera sem byl v Brně, u doktora a pak šup na nákupy. No jéje, všude maj Vánoce a u nás nic. Musíme to tu všecko nazdobit a naladit :)

Ale já nějak tu vánoční náladu necejtím. Fakt ne, já mám furt podzim, jen se sněhem :D

Zítra je supr den, ve škole jen 3 vyučovací hodiny - první hodina odpadá a máme jen do půl 12.
No, já mám hodiny 4 - tu první a ještě druhou píšu olypiádu z češtiny. A držte mi palce, vy prostě musíte!!! ;)

A taky se zítra letím ostříhat! Uááá na to se těším nejvíc!!! Děcka, já vám budu tak krásnej :D

A víte co děcka? Nazdar :D
Radek

/Pořád je děcka, děcka děcka... kdyby radši držel hubu!/


Next time you point a finger, I'll point you to the mirror ;)