October 2010

31.10.2010 - A máme tu Halloween

31. october 2010 at 10:17 | Radek, neslavící a smutnící |  Útržky mého života
A zas je to po roce tu. Dušičky a Halloween.

Neslavím to. Pomodlím se krátce za zemřelé a tím to pro mě hasne, den jako každý jiný. A netrápím se s výrobou "Jack-o-lantern" a kostýmů na halloweenskou párty. Jó děcka, to pro mě nejni.

Možná příště, když se najde někdo koho to baví, proč to jednou společně nezkusit, mohla by to být sranda :)

Je neděle, a po těch prázdninách by se šiklo udělat nějaké úkoly :D Uklidil jsem pokoj, tak vzhůru do toho -> a půl je hotovo, jak se říká :)

Jinak tu celý prázky byla Ivča... fotilo se, povídalo, koukalo se na filmy, smích, nebezpečný provoz na silnicích :D Však my víme.

Koukám z okna na slunečný den, na ten krásný větřík a famózně zbarvené listí... úúúáááá, jak já miluju podzim :) ♥

Mějte se děcka, jde se úkolovat! ;)

Radek

/ pusťte si prosím toto: http://www.youtube.com/watch?v=aBKcKQHZXks - děkuji :) /

a pokud jste zamilovaní ♥:

28.10.2010 - Spát.

28. october 2010 at 19:42 | Radek |  Útržky mého života
Chci vás jen seznámit s tím, že mám smutné období. Nemám ke smutku konkrétní důvod, ale hlavně je to taková celková podzimní melancholie.

Jo a půjdu se znova ostříhat. Nějak běžně, nemám potřebu extravagantně vyčnívat z davu lidí.

Písničky:

moje smutňácky tajemná:
to asi proto, že miluju Frou Frou a zpěvačku Imogen Heap :D

a jinak Kelly Clarkson:

jo, i tu občas můžu.

"If love is surrender, then whose war is it anyway?"

"No, I don't cry on the outside anymore..."


Dobrou noc, jdu SPÁT.
Radek

Metla lidstva - zdroj či řešení problémů?

21. october 2010 at 20:14 | Radek |  Story time
jo jo.

už je to tady. ale povídka to není. paradoxně - zhotovím si rubriku na povídky a nějak netvořím :D Tak vám sem aspoň dám jednu slohovku, kterou sem psal do deníku Dnes na téma alkohol. Uvidím, zda to otisknou. Have fun.

Staré pořekadlo praví, že alkohol je metla lidstva. O tom není pochyb. Když tohle ale povíme neotřelému štamgastovi, který údajně všude byl a všechno zná, posedávajícímu v hospodě u půllitru piva, tak pohotově dodá: "Ale zametat se musí." Občas nevím, jestli s touto výpovědí můžu nebo nemůžu souhlasit.
Alkohol je společností do určité míry akceptovatelné zpříjemnění hezkého večera nebo oslavy s přáteli, s rodinou, se známými. Po jednom pivu, deci vína nebo malém panáku se člověk cítí sebevědomější a uvolněnější, a to pak může začít ta pravá zábava. Ovšem s přibývajícími čárkami na lístku stoupá i míra ovlivnění našeho organismu alkoholem. Přestávají fungovat psychomotorické schopnosti, otupují se smysly, člověk je nadmíru rozverný a každý je rázem jeho největším přítelem. A když to zajde pořádně hluboko, končí to otravou alkoholem.
Nejenom to je alkohol. Alkohol je návykovou látkou, na které si lze vybudovat závislost, někdy i větší než na drogách. Začíná to většinou tím, že např. žena v nejlepších letech, kterou opustí manžel a nechá jí dítě na krku, sáhne po nějaké té lahvince, protože v ní vidí únik od všech problémů, které rozvod a věci kolem něj obnášení. Tato představa je samozřejmě mylná a pravděpodobnost, že zanedlouho po první lahvi otevře další, je téměř stoprocentní. Postupně se z ní stává stále větší a větší závislák, až ji nakonec vyhodí z práce a v těžké finanční situaci se sníží ke krádežím, aby uživila dítě i sebe. I tak se dá zabít sen krásné rodinné idylky. Místo vzpamatování se, oklepání vší té hrůzy a hledání nového partnera skončit v lihovém pekle. Naštěstí existují psychologové (v horších případech psychiatři) a nějaké ty protialkoholní léčebny.
Mezi další katastrofy patří i jízda autem v podnapilém stavu, kdy člověk ohrožuje nejenom sám sebe. Vlastně - každý, když si trochu více přihne a podívá se na dno více džbánků, vymýšlí všelijaké nesmysly.
Vzdalme se nyní od negativností a přejděme k otázce alkoholu a společnosti. Věková hranice 18ti let je již dnes zanedbávaným klišé, co si budeme namlouvat - velká většina z nás není v této oblasti žádnými svatoušky a přiznávám se, že ani já ne. Jak se k alkoholu vlastně dostaneme? Možná touha po neznámém, možná nás k tomu přinutí okolí, ale hlavně ten fakt, že zakázané ovoce chutná nejlíp. Funguje to tak po celé generace, tak nechápu, proč nás rodiče komandují a jsou zděšení z toho, že jsme si někde dali pivo a že nám ho vůbec někdo prodal. Někdy mi připadá, že naši rodiče vůbec nikdy nebyli mladí.
Výjimkou jsou rodinné oslavy, kdy nám hodná babička nebo dědeček vnutí aspoň jedno štamprlátko na přípitek a pak se kamarádsky zeptají "Tak co, jaký to je?" Samozřejmě hned vtipně odpovídám, že to není špatné. Jako vtip to samozřejmě berou moji prarodiče, já to myslím nadmíru vážně a už přemýšlím, kdy a jak se k tomu lahodnému moku můžu tajně přikrást znovu. Možná je to pocit, že si budu připadat jako dospělák nebo tak, když se napiju. Možná je to opět ta touha po neznámém a zakázaném… Ale od nemálo hříšných myšlenek mě brzdí tvrdý fakt o nebezpečnosti alkoholu, který mi rozhodným hlasem rozkazuje: "Nuže dobrá, klidně se napij, ale jen pokud víš, kdy přestat." Je dobré znát svou výdrž a vědět, kdy si už nějakou tu další skleničku odpustit.
Alkohol přímo neodsuzuji;
v určitých okamžicích je to dobré zpestření. Na závěr chci jen říci - alkohol by měl rozveselit, navodit dobrou náladu a prostředí, sbližovat, ale ne příliš a hlavně by se neměl konzumovat v nadměrném množství, to by pak mohl ničit, vést nás ke trestným činnostem a v nejhorším i zabíjet - nás i ostatní. Pijte tedy s Mírou. A pokud Míru nemáte po ruce, stačí např. Honza, kterému můžete důvěřovat.

Něco jako uvítání :)

16. october 2010 at 12:36 | puostě Uadek, natěšený na novou rubriku :) |  Story time
Vítám vás v nové rubrice s názvem Story Time! :)

No, "story" time... bude to taková všehochuť - básně, povídky, úvahy, prostě literární směska. Ale název Story Time se mi líbí :)

Očekávejte novinku v průběhu následujících několika dní!

Zdraví vás Radek :)

15.10.2010 - It's like a miracle, ale vlci už nežijou.

15. october 2010 at 22:11 | puostě Uadek, and some shit stuff |  Útržky mého života
Baby I know.

Nebyl sem na blogu dost dlouho, a nějak ani nebudu. Víte, škola a přátelé. Můj život je najednou naprosto perfektní.

A musím říct, že Amelie z Montmartru, The Wall od floydů a Heima od sigur rós jsou filmy víc než úžasný /koukněte se ;)/

Možná přidám i nějakou rubriku s povídkami, na další literární výplody ;)

Mějte se hezky a mluvte česky, ahojky ;)

Zdraví Radek


a prázdnej květináč, a stíny ve sluncích, a vůně matoucí