April 2009

Každý má velké naděje... naděje z bublinek, čajů a cigaret.

4. april 2009 at 20:00 | puostě Uadek, bez poskvrny hříchu
Ráno mě probudil paprsek slunce. Byl malý a nesmělý, bál se, ale i přesto mě šibalsky lechtal pod nosem. Malátně jsem vstal z postele, otevřel jsem okno a stál z něj roletu, aby ke mně mohli proudit další poslové slunce. Přicházeli rychle, proběhli celým mým pokojem a každý z nich si našel své místečko. Líbí se mi, když celý dům do sebe nasaje kus jara. Jaro je jednoduše fantastické. Ovšem až po barevném a melancholickém podzimu, ve kterém básníci hledají inspiraci ke svým veršům.

Zpověď. Svátost smíření. Smíření s Bohem. Proběhlo dnes u mě.
Přede mnou v řadě stálo jen pár babiček, které však své zpovědi hodně protahovaly, takže jsem si mohl všechno v hlavě řádně přehodnotit. Všechno jsem měl jakž takž srovnáno a připraveno, ale když jsem přišel k faráři a vyzval mne ke slovu, nastalo pár vteřin ticha. Říkám si - přece jenom je to jen člověk se svými slabostmi, mohu mu důvěřovat? Styděl jsem se mu všechno říct, ikdyž šlo jen o maličkosti. Nakonec jsem se přemohl a začal. Když jsem dopovídal jsem, tak mi k tomu něco moudrého pověděl, udělil rozhřešení a já šel. A modlil se. Za sebe a za všechny.
Neexistuje na zemi ale nic lepšího, než ta euforie po "obřadu". Cítíte se skvěle, chcete skákat, smát se, vykřičet světu svou radost a Bohu své veliké DÍKY, MÁM TĚ TAK RÁÁÁD a jednoduše, jste volní. Dál je to na vás - budete jako svatoušci, nebo zhřešíte znovu? Já osobně volím druhou variantu, překvapivě. :D Ono totiž - pokušení je silné a konkurence velká :)

Na mém denním programu dále byla jarní výstavam která mi náladu pozvedla ještě o něco výš. Měli tam živé ovečky, králíčky a kuřátka, se kterými si moje nejmladší sestřička vyhrála asi nejvíc. Dále vajíčka, košíky, věnečky, různé dekorační blbinky, ale všecko krásné. Ozdobil jsem si vlastní perníček, který jsem ale vzápětí snědl. Sestra si koupila drátěný prstýnek a přívěšek ve tvaru ještěrky a já zas ve tvaru smajlíka :) A to všecko jsem nakonec završil kelímkem džusu, šálkem nějakého ovocného přeslazeného čaje, cukrovím a medovníkem - ten přímo miluju!

Celý den jsem tedy projížděl vesnicí křížem krážem na kole. Zpotil jsem se jako kůň, protože jsem si v tom spěchu zapomněl sundat vestu (achjo :D) a bolí mě hlava, neboť jsem si příliš utáhl culík (maličkost:))
Kdybych ale měl zhodnotit dnešní den, byl by jedním z nejlepších :)

Nyní ale čtěte a poslouchejte, jednou tu totiž tahle píseň musela zaznít, prostě musela...

Za obzor na místa, kde jsme žili jako chlapci
Ve světě plném lákadel a zázraků,
Tím směrem bloudily naše myšlenky stále a bez hranic
Ale zvon, co nutil nás se rozhodnout, začal znít
Po dlouhé cestě, dolů k silnici jsme se hnali
A doufám, že sejít bychom se mohli zase u té samé skály
Byla tu další otrhaná kapela, co kráčela v našich stopách
Utíkali před časem, aby nám mohli vzít naše sny
Nechávali za sebou spousty malých tvorů, co připoutat nás chtěli
K životu, který všechny možné zhouby pomalu rozkládaly
Tráva byla zelenější
Světlo jasnější
S přáteli na dosah
Noci plné divů
Hledíme přes odlesky plamenů, jak mosty za námi hoří
K záblesku toho, jaká krása nás čeká na druhé straně
Kráčeli jsme dopředu, ale náměsíčně jsme se vraceli zpět
Poháněni vlnou jakýchsi vnitřních sil
V zářivých výšinách s rozvinutou zástavou
Dosáhli jsme závratných vrcholů snu o tomhle světě
Navždy pohlceni ambicemi a chtíčem
S touhou, která nikdy nebyla ukojena
Naše unavené oči stále bloudí k horizontu
A k cestě, po které jsme kráčeli již tolikrát
Tráva byla zelenější
Světlo jasnější
Chuť byla sladší
Noci plné zázraků
Přáteli obklopeni
Na obzoru pomalu svítá
Voda plyne
Do nekonečné řeky
Stále a navždy