October 2007

Růže

1. october 2007 at 17:58 | Radek
/Bruno Ferrero - Příběhy pro potěchu duše/

Růže
Německý básník Rilke bydlel jistý čas v Paříži. Každý den, když chodil na univerzitu se svou francouzskou přítelkyní, procházel jednu velmi rušnou ulici. Na jednom rohu této ulice vídal pokaždé žebračku, která prosila chodce o almužnu. Žena seděla bez hnutí jako socha vždycky na stejném místě s rukou nataženou a očima sklopenýma k zemi. Rilke jí nikdy nic nedal, zatímco jeho společnice ji pokaždé nějakým penízem podarovala. Mladé Francouzce to bylo divné, a tak se básníka jednou zeptala: "Proč té chudince nikdy nic nedáš?"..."Měli bychom obdarovávat srdce, ne ruce," odpověděl básník. Dalšího dne přišel Rilke s nádhernou, čerstvě rozvitou růží. Vložil ji žebračce do ruky a chtěl odejít. A tu se stalo něco neočekávaného. Žebračka zvedla oči, pohlédla na básníka, namáhavě se zvedla ze země, uchopila jeho ruku a políbila ji. Růži přitiskla na prsa a pomalu odcházela. Celý týden ji nikdo neviděl. Ale za osm dní znovu seděla na svém obvyklém rohu ulice. Tiše a bez hnutí jako vždycky. "Z čeho žila po celou tu dobu, když nic nedostávala?" ptala se francouzská dívka. "Z růže," odpověděl básník.
____________________________________________________________________________
"Existuje jeden problém, jediný na zemi. Jak vrátit lidem duchovní rozměr, jak působit na lidskou duši. Je třeba, aby lidstvo bylo zavlaženo shůry, aby do něj vstoupilo něco, co ho učiní podobným gregoriánskému chorálu. Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu," napsal Antoine de Saint-Exupéry.
Tyto malé příběhy nejsou důležité. Chtějí ti jen na malou chvíli darovat voňavou růži.
____________________________________________________________________________
Toto všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. (Mat 13,34)
Tato knížka krátkých příběhů a myšlenek přináší drobné moudrosti. Není určena k tomu, abyste ji přečetli jedním dechem. Stačí jedna povídka denně. Nechte ji, aby se uložila ve vaší mysli. Každý příběh je jako malá skříňka - otevřete ji, sáhnete dovnitř rukou, objevíte semínko, které je tam schované. Věnujte mu pozornost a nechte ho klíčit ve vaší duši.

Radek