Út 5. 2. 2019 - Love is wonderful. Remember that.

5. february 2019 at 22:14 | Radek |  Útržky mého života
Posilněn kávou, pivem a segedínským guldou s pětima knedlama jsem se rozhodl, že napíšu článek.
Popravdě nejsem ve stavu stoprocentně bdělém, ale potřebuju zaměstnat mysl a ruce, jinak bych v nich žmoulal elektronickou cigaretu a hrál si na nastartovanej traktor, což není nijak zdraví prospěšné.

Jop - zveřejnil jsem starý článek, který jsem započal psáti někdy ke konci září minulého roku. Nachází se pod tímto článkem, počtěte si, máte-li chuť. Není to nic extra. Jenom jsem zasnoubenej. No big deal.

Tématem týdne je "Dospěj už konečně!".
Netušil jsem, že si k výběru témat přizvali moji nukleární rodinu...

Dnes jsem úspěšně vybojoval E z předmětu Informační etika. Téma Informační soukromí. Drtil mě tam asi dvacet minut, ale jako zralá oliva jsem ze sebe vydal to nejlepší, ikdyž objektivně vzato to v očích pana doktora nejspíš nebyl nejkvalitnější produkt. Čert to sper, je to za dostatečnou, slavme!
Na počest této velké události jsem přijel zpět na byt a nadšeně vytáhl prádlo z pračky a pověsil ho na sušák, to vše za zvuků hudby ryčné - znělky z national aerobic championship z konce osmdesátých let. Najdětě si to na youtubu, je to fakt pecka. Mnohem efektivnější než eye of the tiger, když se potřebujete nabudit a produkovat adrenalíny.

Jak jsem již zmiňoval, dnešnímu jídelnímu lístku kraluje segedín. Zkonzumoval jsem ho s grácií sobě vlastní, s občasným zadušením na houskovém knedlíku a následnou přehlídkou všemožných stylů kašle.

HUDEBNÍ VLOŽKA
*peeečivooo chleba štyry rohliiiky k tomu seeegediiinsky gulaš štyry knedliiiky*

Učím se nyní mnoha věcem, především trpělivosti. Trpělivost je jednou ze základních složek partnerského soužití. Nejen partnerského, vlastně i soužití se všemi ostatními živoucími bytostmi na téhle modré planetce. (Dobře, ve vesmíru, nechci diskriminovat extraterestriály, sorry.) Protože pokud chcete v životě něčeho dosáhnout, tak musíte během svých snah, během svých vzestupů a pádů být trpěliví. Praví ten, který nervózně stepuje a breakdancuje před zapnutou mikrovlnkou nebo toasterem a dožaduje se krmení. (Anooo, chlebíííku, pojď k tatínkoviii... aaargh). Ale pracuju na tom.

Anyway, proč jsem to nakousnul. (Podobně jako ten toast.) Můj muž pracuje na hotelu u brněnské přehrady, je provozním restaurace a vyřizuje i pár jiných záležitostí ohledně celého hotelu. Nejen že v té restauračce dělá provozního, on tam bohužel i pingluje, jelikož neexistuje na světě jediného volného slušného číšníka, který by ho snad mohl nahradit. No a já takhle skončím s tím, že mi chlap přespává v práci a když už někdy přijede na byt - berme v potaz to, že další den zase nakluše v lepším případě na osmou do hokny - jde se na pivo a pak to oba zalomíme hned, jak se za námi zabouchnou dveře pokoje.
No a co z toho já nešťastná, co z toho svýho Pišty Hufnágla teda mám? Pramálo a pranic.

Nu a právě v tuhle chvíli je nasnadě naučit se trpělivosti a samostatnosti. Radomíre, vydrž. přijdou volnější dny, kdy budete mít na sebe více času. Zatím se snaž pracovat na sobě - když už se to teda zcela nedaří po fyzické stránce, rozvíjej svoji psýché. Studuj, čti, dělej něco pro svoje holé a duté nitro. Filda se ti vrátí a jak se říká - absence makes the heart grow fonder. Kapišto? (Jestli ne, UTFG, duuuh.)

Relaxuju po splněné studijní misi a vyčerpávající hoře guláše a z vedlejšího pokoje se ozývají srdcervoucí výkřiky hlavní hrdinky nějakého horroru/thrilleru/akčňáku. No a já, od základu slečinka s láskou k romantickým komediím a neděsivým filmům, si to její pištění nehorázně užívám. Jako takhle, přežiju to, v klidu. Jenom jsem rád, že jsem o místnost vedle a nemám to před sebou v plné parádě.
Spolubydlové si prostě pozvali nějaký kámoše, pijou nejspíše pivko, maj se dobře, sledují krváky. Jo, já jako člen společnosti jsem taky hyena, ale vyžívám se v úplně jiným lidským neštěstí. Sto lidí, sto chutí, I guess.

Byrokracie a všechny její trénované kancelářské krysy už mě taky doběhly. Poprvé vyplňuju daňové přiznání, jelikož přes léto jsem v Brně roznášel poštu (červenec a srpen, čtyřicítky vedra, ruce z vozíku vytahaný jak Saxana, zajebaný letáky, musím říkat víc?) a moje výdělky překročily hranici, za kterou mi strhli z mého platu daně. A já, protože jsem stále student a nenasytná sviňka, mám právo dostat tyto chechtáky zpět. Nebudu ale nijak zabředávat do účetnictví, na to mám lidi. *nafrněné odhození vlasů na rameno*
Každopádně teď oběhávám a obvolávám zaměstnavatele a doluju z nich potvrzení o příjmech za minulý rok, protože osud se zamyslel a řekl si, že Radslav taky musí po úspěšném složení zkoušek něco dělat a nevysedávat doma na řitce. Pohyb je důležitý.

Občas mám chuť přiložit slechy ke stěně, jelikož mi připadá - soudě podle zabarvení hrdelních výkřiků hlavní protagonistky - že snad film v půlce změnil žánr a teď tam beztak sledují prachsprosté porno. Mno, já nevím, čím se ta dnešní mládež baví...

Nevermind, je to pořád horor, poslední sluchové vjemy mne dostatečně ujistily... O_O

Tatí, já byfem chtěla pfa.
Až dostuduješ, vstoupíš ve svazek manželský a zabydlíš se ve svém vlastním příbytku, Radunice.
-Hmmmpf-

Já ale celkem vážně chci psa, nějaký pořádný vlkovitý plemeno, který mi evokuje sílu, hrdost, majestátnost, né žádnou sračku do kabelky, která chytí infarkt, když zapnu v kuchyni mixér.

Jo - ještě taková nepodstatná věc - píšu bakalářku. Nebo takhle - měl bych. Jinak se beze mě knihovníci té své koncepce pro vzdělávání knihovníků v oblasti otevřených vzdělávacích zdrojů dočkají leda na svatýho Dyndy. Vedoucí práce mě děsila tím, že bych svou práci mohl publikovat i jako článek v odborném časopise nebo prezentovat na konferenci. No fuj! Mujtytondokolenatej! Takový "mouchy-snězte-si-mě", co ztrácí hlas před publikem už o 3 a více lidech a nejradši by se zahrabal kilometr pod zemský povrch a prezentovat? To dřív zemře Jiřina "Nesmrtelná teta" Bohdalová...

Na posledním semestru bakaláře mi začnou vyměřovat poplatky za studium. Za půl roku skoro 20 000 Ká čé v análech Masarykovy univerzity. Uvidím, co se s tím dá dělat a jak to řešit.

Ach, usychám a umírám. Potřebuju cigáro a týden spánku v kuse.

Mějte se famfrpálově, nezapomínejte na prací prášek a na aviváž při praní, dejte si třeba avokádo, usmějte se na díťátko, který na vás civí v šalině a buďte milý na vašeho rákosníka z večerky. Někdy jsou to fakt frajeři.

Pa
RJK*
 

Historie ----- Čt 27. 9. 2018 - If you like it then you should put a ring on it.

5. february 2019 at 21:00 | Radek |  Útržky mého života
Jop.

Jsem zasnoubený. S láskou svého života, s Filipem.

Ano, první článek po mnoha měsících je potřeba začít údernou novinou. Můj chlap si mě okroužkoval, abych mu nezdrhnul. Hooray.
Ani nevíte, jak jsem šťastný. Minulý týden jsme byli na dovolené na Rhodosu, kde k tomu došlo. Na pláži. Romantika jako řemen.
Vím, že tuhle zprávu podávám jako nedovařenou kejtu, ale věřte mi, skáču radostí metr dvacet. Aspoň metaforicky.

Teď ale místo skákání pohodlně dřepím na povinné přednášce. Nevím, co se odehrává na plátně nebo jaká slova z úst vypouští přednášející, prostě datluju do mobilu. Kafe z automatu jsem už dávno vypil a jen čekám, kdy se hodiny převalí přes čtyřicátou minutu a budu moct odcestovat do krajiny snů v našem skromném pokoji na bytě blízko Slovanského náměstí.
Měl bych přemýšlet nad tématem bakalářky. Měl bych, no, ale víš jak...

--------- RJK*


Nebyls to ty

9. march 2018 at 14:20 | Radek |  Story time
stál jsi kousek opodál
dřív, než jsem tě znal
jak s takovou informací naložit
polknul jsem nasucho
vlasy hodil za ucho
tu chvíli za to stálo žít

teď stojíš daleko
a já jsem naměkko
hlavou zeď nerozbořím
stojíš mi nad hlavou
vzpomínky uplavou
motýlek v kleci
z hlubin už přeci
se nevynoří

naše světy změní se ve vteřině
a prsty cestující po peřině
přitáhnou ji celou na svou stranu

tak snad ještě ráno zdravý vstanu
po noci mrazivé od nejistoty

to já zpackal všechno, nebyls to ty

© RJK
9. 3. 2018, Brno

 


Po 6. 11. 2017 - Listoprd.

6. november 2017 at 23:45 | Radek
Listoprd naprd.

Moc zajímavých věcí se v životě děje. Aaaaaaaaaaaaaaaaaa.

Tenhle blog znovu vstane z mrtvých, věřím, že jo.

Půjdu spát, je skoro půlnoc (a z kostela zvon?).

Pa
RJK


Pá 23. 6. 2017 - Smažený sýr mele v srdci mém dál...

23. june 2017 at 11:56 | Radek |  Útržky mého života
Dospělost začíná tehdy, když si v restauracích místo smažáku dáte guláš nebo svíčkovou.

Dobrý den, stále jsem naživu. (Půlka davu jásá, půlka davu bučí.)

Jo, přežil jsem zkouškové ve druhém semestru a políčka se opět zelenají. Nějak se nad tím nepozastavuju, mám spíš nervy nadranc.

Tématem týdne je "Nikdy se toho nevzdám". Chlast a cigára se hihňají v pozadí. Kušuj!

Vyskočil jsem jako žabička z horního lůžka rozvrzané dvoupatrovky a po ranní cigaretě si vyprázdnil střeva a vyčistil zuby. Nemám chuť na snídani, ale ty křeče v žaludku jsou neskutečný a nechci si uhnat vředy. Zacpu se nějakým rohlíkem. Opiju sám sebe rohlíkem. Kam jsem to dopracoval...

Začnu pracovat na jednom úkolu, který mi paní doktorka vrátila na přepracování. Už mi trochu leze krkem. A to ji máme v příštích semestrech na mnohem víc předmětů. Informační bezpečnost byla nejspíš jen taková zahřívačka, no a hyn sa ukáže!

V životě pořád stojím na křižovatce. Nevím, kam dál. Co tady dělám, o co se tu snažím. Nevím, kdo jsem, co můžu nabídnout. Jak se prezentovat. Pořád čekám na zlom. Pracuju na tom. Mám zhruba představu a snažím se. Ale mozek stále produkuje negativní vlny. Poslouchám Radiohead, The Knife, Fever Ray... vymejvám tu hlavu vším možným. Ale jen hudbou. S chlastem mám dost špatné zkušenosti.

BLAAAAAAAHHH já mám hlad. Musím vytáhnout z lednice žervé a plátky eidamu.

Jinak... během uplynulých třech měsíců jsem poznal něco jako lásku. Ale on 27. května, v sobotu, brzy ráno, skočil ze střechy paneláku a zabil se. Bylo mu dvacet.
Probrečel jsem celý pohřeb. Odkryli rakev. Nevěděl jsem, proč. Nechtěl jsem ho takhle vidět a zároveň jsem byl moc rád, že jsem ho naposledy viděl. Ale on je pořád tady a pomáhá mi. Dává mi šance vyzkoušet si věci, které on sám za života nestihl. Pomohl mi třeba při té nejtěžší zkoušce ve škole, dal mi možnost stát na prknech, která znamenají svět... Věřím na zázraky a osud a on nade mnou stále drží dohled a podává pomocnou ruku. :)
Díky, Vojto.

Napsal a nazpíval jsem pár písniček a už jsem zapomněl jejich texty. Prostě jsem je vypustil do éteru, ať si tak živoří a skomírají v kybernetickém prostředí. Nu což, mě to nijak netrápí. Bylo to terapeutické.

Ale ta smrt fakt obchází poslední dobou všude kolem. Mé nejlepší kamarádce zemřela maminka, poté kamrádovi otec, den nato mi psala bývalá třídní z gymplu, že jí zemřela babička, 92 let.
Tak snad se na oplátku někdo narodí.
Mám rozlít sklenku, ať jsou jistý křtiny?

Radši ne.

Fjúúú, tak jako, základ na žaludeční vředy slušnej.
Seru na to, jedu do menzy na oběd, je skoro dvanáct.
Rohlíkem se zadusím ke svačině.

O prázdninách mám velké plány. Neřeknu vám nic. Budu lakomej a sobeckej. Ale budu šťastnej. A vovovovo vo tom to je.

Mějte se famfrpálomrdálově, jezte hodně pikantní saláty, hrajte si pinec podle svých pravidel a na kocovinku olivy, drazí ;)

Váš nemožnej RJK

+ hymna:

na stadiónu, kde je slet, hlas říká "Cvič!"
mám priority jiný, kofeiny s nikotiny

ze své šířky nemám úzkost
a smažený sýr mele v srdci mém dál


St 8. 2. 2017 - Skoro mesiac je preč a ty si volná, heč!

8. february 2017 at 23:11 | Radek |  Útržky mého života
Nedals mi kytku na Valentýna... No tak ti ju nedal, no...

Bwahahahaha.
Jsem single a jsem happy. A o nějakou kytku na Valentýna nestojím. Když už, tak pořádnýho slintáka pod třešní a pak kousek tiramisu. To je romantika jak dělo.

Neslavím svátek sv. Valentýna.

Téma týdne je "Konec cesty". Nu ale tohle je terpve začátek!

Pozimní semestr mám úspěšně za sebou s rozpětím známek A až D a dvěma P jakožto prošel. Jsem nadpozemsky šťasten, že se všechna políčka zazelenala. Teď už jen užívám zaslouženého volna do 20.2. :)

No, užívám... zase jsem chytil nějakej moribundus a krk mám jako v ohni, ale to bude za pár dní v pořádku. Musí být, jelikož v sobotu jdu na hasičský ples.

Dnes jsem se svým rozblázněným krkem vstával o půl šesté ráno a řídil povětšinu cesty do Brna. Vezl jsem otce na vyšetření s očima. Jel se mnou i bratránek, jako druhý řidíč. Stavili jsme se ve Vaňkovce a pak v Bohunicích v univerzitním kampusu. Celkem pohodový den. Dovezli jsme výslužku ze zabijačky pratetičce do Kohoutovic. No to by nebylo ono, kdyby vás nepozvala na čaj a na párky s chlebem a s hořčicí a neprokecali jste s ní hodinu navíc. Ale tuhle pratetu mám rád. Je pohotová, správňácká a nebere si servítky. Do Globusu jsme se už pak ani nestavovali a jeli domů rovnou na česnečku a prejt s bramborem a zelím. Vesnická idyla.

Prospal jsem celé odpoledne a cítím se trošku líp. Navečer jsem ještě pracoval na nějakých papírech pro pojišťovnu, čímž mě zaúkolovala tetka z dolního konce a už mám z toho palici k prasknutí. Dal bych cokoliv za to, aby už měsíc únor skončil. Anebo taky ne. Příští týden mám ještě volno od školy, tak ať to zas moc rychle neutíká. :)

Navrhl jsem spolužákům, proč neuspořádat Noc s Amundsenem jakožto parodii na Noc s Andersenem a jakožto oslavu konce semestru/roku... nebylo by to od věci :) :D

Snědl jsem mandarinku, spolkl paralen a můžu s klidem zahájit pocení.

Na Campus Square jsem si dneska koupil v knihkupectví Kosmas dvě knížky: Vladař od Machiavelliho a Sto hororů ve sto slovech. Moc se na obě knížky těším, hlavně na ty horory. Popravdě horory nemám rád, nedívám se na hororové filmy, protože nejsem příznivcem sebetyranie. Ale v knižní podobě se to dá zvládnout, jelikož vlastní představivostí můžete určité okolnosti regulovat. :)

Ukončím svůj článek zde. Není cesty zpět, těchto pár minut jste prožili se mnou, nikdo vám je nevrátí. Sorry.

Mějte se famfrpálomrdálově, nesnažte se pít samotnej propolis a radši si dejte nějakej výbornej cheesecake. :)
Pa
RJK*


Ne 8. 1. 2017 - Na nové začátky.

8. january 2017 at 0:40 | Radek |  Útržky mého života
Tak je tu zas další rok. Ať je pro vás tím nejlepším možným, protože 2016 stál za prd. Ale měl i světlý chvilky.

Je po půlnoci, už je neděle a já slavím. Zkoušky ze čtyř předmětů mám už za sebou a ještě jich pár zbývá. A dnes jsem navíc zabrouzdal na mail v ISu a zjistil jsem, že jeden přednášející cosi dosral se svým předmětem a závěrečný test se nekoná a známku nám zapíše podle podů nasbíraných z úkolů v e-learningu. BOMBA!!!

Popíjím broskvový likérek od sestřenky a vidím svět růžově. Nebo spíš naoranžověle, skrz láhev a barvu té nechutně sladké tekutiny. Ale nemám tu nic jiného, co by se dalo považovat za slavnostní pití.

Zítra ráno vstanu, zblajznu cottage sýr s nějakým celozrnným pečivem a narychlo vyberu dvě beletristická díla ke zkoušce z Literatury v kulturním kontextu. Musím údaje o nich panu docentovi poslat dva týdny před zkouškou a mám to jen tak tak. No jo, já vím, všechno na poslední chvíli.

Poslouchám Björk a za chvilku upadnu ve snění. Pořád si říkám, že půjdu spát brzo a zatím se tak nestalo.

Koukám, že téma týdne je "Slyšíš ten zvuk?". Okamžitě mito připomnělo hru Cards Against Humanity, kde jedna černá karta říká "What's that sound?" a začaly mi v mysli naskakovat nejroztodivnější kombinace s nechutnými, nelidskými bílými kartami. Potichu se směju pod své rádoby vousy a snažím se nevzbudit celý dům. Hehe, no. Tímhle se můj mozek zaobírá - kraviny, kraviny a zase jen kraviny.

Vztahy jsem nadobro zazdil a snažím se věnovat škole a přátelům. A už pomilionté vzkřísit své koníčky. Mám před sebou týden nečekaných událostí a možností, když vypadla jedna zkouška. A chci ho náležitě využít.

V pátek jsem si rychle zapsal předměty do jarního semestru a zapsal jsem si i pingpong, ať mám z krku aspoň část tělocviku. Jo, zrovna tohle je jediný, co mi jakž takž jde.

Nu a co Vánoce? Pohoda. Z dárků jsem dostal jen to nejdůležitější, ty běžný dárky, co dostáváme všichni. Ale mně to stačí, jsem šťasten.
Zašel jsem si dokonce i na půlnoční a tím pro mě začalo něco nového. Zazpíval jsem si Narodil se Kristus pán a cítil jsem se znovuzrozený. Stejně jako ten maličký Ježíšek každý rok.

Podařilo se mi tenhle článek ukončit na pozitivní notu? Ano? Tak to jsem rád.
Mějte se výbordelně, nedělejte moc bordel, ujistěte se, že vaše koberce nedělají žádné boule a do marinády na vepřové nedávejte moc kečupu.
Šťastný nový rok 2017, natrhněte všem negativitám prdel! ;D
Pa
RJK*


Čt 8. 12. 2015 - Svět patří těm, co se neposerou.

8. december 2016 at 16:26 | Radek |  Útržky mého života
Charles Bukowski.

Dojít pěšky ve tři ráno na kolej a zemřít. Do zhruba dvou odpoledne, zmrtvýchvstát a udělat ze sebe člověka.

Párty na KISKu, zničehonic krvácející nos a plyšový levhart Bohumil. Moc lidí, moc srandy, moc zážitků. A pingpong.

Kdo ví, možná se pokouším napsat co nejkratší článek, možná je to umělecký záměr a volný verš.

Zapsal jsem se na termíny zkoušek, kašlu na úkol do Transformací. Kašlu dneska na všechno.

Jdu si dát sprchu a zajdu si na procházku na Kravák. Miluju večerní procházky. Nikdo nevidí, nikdo neřeší, nikdo nesoudí.
Být sám.

Ať promluví píseň.
Mějte se svěže a čerstvě jako artyčok, nacpěte si kapsy ubrouskama ze záchodů a ujistěte se, že máte brýle a klíče.
Pa
RJK


St 30. 11. 2016 - Noc s Amundsenem

30. november 2016 at 23:02 | Radek |  Útržky mého života
No, s Amundsenem... s tím už byla. Dnes jen s bílým vínečkem.

Dřepím na židli v potemnělém pokoji na koleji, jas na sestřiném notebooku mám skoro na nejmíň, jelikož splubydla spí a nechci mu svítit do ksichtu. Písmenka z klávesnice lovím jak z kaluže listí. Achjo.

Vlastní noťas už jsem poslal poštou na opravu a sestře jsem uzmul její Lenovo. Zprovoznil jsem na něm kolejní internet, což je fakt zázrak. I hotspot pro mobil funguje. A v úkolu do Trafodat jsem vytvořil super skript v javascriptu, kdy mi želvička nakreslí pravidelnou šesticípou hvězdičku. Po dnešku se můžu považovat za ajťáka, no vážně. :D

Ještě jsem vytvořil myšlenkovou mapu do Bloku expertů na téma Digitální propast a pak jsem se na ostatní věci vykváknul, mám ještě celej zítřek.

V tento den minulý rok jsem skončil studium češtiny. Jak rychle to letí... Tak přece jsem na knihovnictví vydržel o trošku déle a určitě vydržím až do konce, ať se děje cokoliv. :)

Dnes večer si ještě naleju sklenku bílého vína a pak spokojeně usnu. Ráno se vzbudím, omeju, nakoupím, trochu poklidím a zapracuju na úkolech. Přijde mi to až moc perfektní a bezchybné. Až je mi to trochu podezřelé.

Jó akorát minulý týden jsem ve sprše nechal sprchový gel a když jsem dnes přijel, tak už ho někdo znárodnil. No co, koupil jsem si lepší, voňavější. :)

Půjdu relaxovat, pustím si nějakou klidnější muziku a pak se plynule přesunu do postele (rozuměj na horní lůžko dvoupatrovky po festovním žebříku zakrytém spolubydlovou vlajkou nějakého fotbalového klubu).

Mějte se kouzelně, nejezte žlutej sníh a na Vánoce jedině pravý vídeňský sachr s meruňkovou marmeládou! :)
Pa
RJK


Čt 24. 11. 2016 - PoÚtStČtPáSoNe

24. november 2016 at 11:39 | Radek |  Útržky mého života
A můj to do list se plní, tu dů...

V Brně je dnes pošmourno. Počasí a všechno jde proti mě...

Jsem aspikem, a spik se svět...

Jo, miluju Jananas a nestydím se za to. Jejich texty tak moc sedí na mou současnou situaci.

Včera ráno mě naši vzali autem do Brna, protože Ota jel na oční. Když jsem vystoupil z auta a vydal se cestou na kolej, vzpomněl jsem si, že v batohu mám ISIC a klíče od pokoje. Sundal jsem si ho z zad a bezmyšlenkovitě ho jednou rukou držel ve vzduchu a druhou vytahoval již zmíněné věci. No a to by nebylo to pravé, kdyby mi batoh nespadl na zem. Batoh obsahující notebook.
Ještě na ulici jsem se jal zkontrolovat, zda je notebook v pořádku. Dejme tomu, že je. Jenom mi trochu natmavla obrazovka zespoda. Skvělé, úžasné, fantastické, kulervoucí. Asi jsem zase proti někomu vyřknul křivého slova aneb "Karma je zdarma".
Na ranní přednášku jsem se vykašlal a celou středu jsem pracoval na úkolu do Transformace dat. Po několika nesnesitelných hodinách jsem se na poslední úkol vykašlal a "děj se vůle boží". Šel jsem na pivo s kámoškou z minulého roku z češtiny, ale necítil jsem se příliš dobře. Vypil jsem jen jedno pivo a příšerně mě bolela hlava. Okamžitě po příjezdu na kolej jsem letěl na záchod a dostal jsem ze sebe všecko, co do mě ten den přišlo. (Too much information, I know.) Vysoukal jsem se téměř ze všech vrstev oblečení na mém těle a nemotorně vylezl na vrchní lože dvoupatrovky.

Dnes ráno jsem vstal po osmé hodině, díkybohu už v použitelném stavu. Sprcha, nákup v Brněnce, snídaně, pár videí na youtubku, tento článek a poté nejspíš hodnocení úkolů ostatních kolegů. Jelikož většina z nás nevěděla, co dělá, budu při svém hodnocení shovívavý. Poté asi zkouknu internet, abych zjistil něco o tom, jak spravit můj noťas. Volal jsem domů Otovi a nejspíš na něj mám nějakou pojistku na blbost, takže by to neměl být až zas takový problém.

Tolik k mému dnešnímu velice zajímavému plánu. :D
Mám přednášku v 15:50, na kterou musím dorazit, ať se děje cokoliv - tornádo, zemětřesení nebo Donald Trump.
Z této přednášky mám za úkol zpracovat myšlenkovou/tematickou mapu. Ou, to mi připomíná, že bych mohl kouknout na nějaké vzorové práce z minulých let pro inspiraci. :)

Achjo, dnešní počasí mě dost ubíjí. Pohled z okna mi moc radosti nenavozuje, jdu si aspoň ustlat postel. Sám v potemnělé místnosti, spolubydlové jsou ve škole/v práci. No nic, rozpustím si šumivý céčko a šup na hodnocení.

Mějte se famfrpálově, udržujte své uši v čistotě a kupte si vodku, nechte v ní na 15 minut vylouhovat váš oblíbený čaj a skvělý nápoj pro pochmurné zimní večery je rázem na světě. (Věřte mi, je to mňamka ;) ).
RJK

...pouze zelené thé <3

Next articles