St 8. 2. 2017 - Skoro mesiac je preč a ty si volná, heč!

8. february 2017 at 23:11 | Radek |  Útržky mého života
Nedals mi kytku na Valentýna... No tak ti ju nedal, no...

Bwahahahaha.
Jsem single a jsem happy. A o nějakou kytku na Valentýna nestojím. Když už, tak pořádnýho slintáka pod třešní a pak kousek tiramisu. To je romantika jak dělo.

Neslavím svátek sv. Valentýna.

Téma týdne je "Konec cesty". Nu ale tohle je terpve začátek!

Pozimní semestr mám úspěšně za sebou s rozpětím známek A až D a dvěma P jakožto prošel. Jsem nadpozemsky šťasten, že se všechna políčka zazelenala. Teď už jen užívám zaslouženého volna do 20.2. :)

No, užívám... zase jsem chytil nějakej moribundus a krk mám jako v ohni, ale to bude za pár dní v pořádku. Musí být, jelikož v sobotu jdu na hasičský ples.

Dnes jsem se svým rozblázněným krkem vstával o půl šesté ráno a řídil povětšinu cesty do Brna. Vezl jsem otce na vyšetření s očima. Jel se mnou i bratránek, jako druhý řidíč. Stavili jsme se ve Vaňkovce a pak v Bohunicích v univerzitním kampusu. Celkem pohodový den. Dovezli jsme výslužku ze zabijačky pratetičce do Kohoutovic. No to by nebylo ono, kdyby vás nepozvala na čaj a na párky s chlebem a s hořčicí a neprokecali jste s ní hodinu navíc. Ale tuhle pratetu mám rád. Je pohotová, správňácká a nebere si servítky. Do Globusu jsme se už pak ani nestavovali a jeli domů rovnou na česnečku a prejt s bramborem a zelím. Vesnická idyla.

Prospal jsem celé odpoledne a cítím se trošku líp. Navečer jsem ještě pracoval na nějakých papírech pro pojišťovnu, čímž mě zaúkolovala tetka z dolního konce a už mám z toho palici k prasknutí. Dal bych cokoliv za to, aby už měsíc únor skončil. Anebo taky ne. Příští týden mám ještě volno od školy, tak ať to zas moc rychle neutíká. :)

Navrhl jsem spolužákům, proč neuspořádat Noc s Amundsenem jakožto parodii na Noc s Andersenem a jakožto oslavu konce semestru/roku... nebylo by to od věci :) :D

Snědl jsem mandarinku, spolkl paralen a můžu s klidem zahájit pocení.

Na Campus Square jsem si dneska koupil v knihkupectví Kosmas dvě knížky: Vladař od Machiavelliho a Sto hororů ve sto slovech. Moc se na obě knížky těším, hlavně na ty horory. Popravdě horory nemám rád, nedívám se na hororové filmy, protože nejsem příznivcem sebetyranie. Ale v knižní podobě se to dá zvládnout, jelikož vlastní představivostí můžete určité okolnosti regulovat. :)

Ukončím svůj článek zde. Není cesty zpět, těchto pár minut jste prožili se mnou, nikdo vám je nevrátí. Sorry.

Mějte se famfrpálomrdálově, nesnažte se pít samotnej propolis a radši si dejte nějakej výbornej cheesecake. :)
Pa
RJK*

 

Ne 8. 1. 2017 - Na nové začátky.

8. january 2017 at 0:40 | Radek |  Útržky mého života
Tak je tu zas další rok. Ať je pro vás tím nejlepším možným, protože 2016 stál za prd. Ale měl i světlý chvilky.

Je po půlnoci, už je neděle a já slavím. Zkoušky ze čtyř předmětů mám už za sebou a ještě jich pár zbývá. A dnes jsem navíc zabrouzdal na mail v ISu a zjistil jsem, že jeden přednášející cosi dosral se svým předmětem a závěrečný test se nekoná a známku nám zapíše podle podů nasbíraných z úkolů v e-learningu. BOMBA!!!

Popíjím broskvový likérek od sestřenky a vidím svět růžově. Nebo spíš naoranžověle, skrz láhev a barvu té nechutně sladké tekutiny. Ale nemám tu nic jiného, co by se dalo považovat za slavnostní pití.

Zítra ráno vstanu, zblajznu cottage sýr s nějakým celozrnným pečivem a narychlo vyberu dvě beletristická díla ke zkoušce z Literatury v kulturním kontextu. Musím údaje o nich panu docentovi poslat dva týdny před zkouškou a mám to jen tak tak. No jo, já vím, všechno na poslední chvíli.

Poslouchám Björk a za chvilku upadnu ve snění. Pořád si říkám, že půjdu spát brzo a zatím se tak nestalo.

Koukám, že téma týdne je "Slyšíš ten zvuk?". Okamžitě mito připomnělo hru Cards Against Humanity, kde jedna černá karta říká "What's that sound?" a začaly mi v mysli naskakovat nejroztodivnější kombinace s nechutnými, nelidskými bílými kartami. Potichu se směju pod své rádoby vousy a snažím se nevzbudit celý dům. Hehe, no. Tímhle se můj mozek zaobírá - kraviny, kraviny a zase jen kraviny.

Vztahy jsem nadobro zazdil a snažím se věnovat škole a přátelům. A už pomilionté vzkřísit své koníčky. Mám před sebou týden nečekaných událostí a možností, když vypadla jedna zkouška. A chci ho náležitě využít.

V pátek jsem si rychle zapsal předměty do jarního semestru a zapsal jsem si i pingpong, ať mám z krku aspoň část tělocviku. Jo, zrovna tohle je jediný, co mi jakž takž jde.

Nu a co Vánoce? Pohoda. Z dárků jsem dostal jen to nejdůležitější, ty běžný dárky, co dostáváme všichni. Ale mně to stačí, jsem šťasten.
Zašel jsem si dokonce i na půlnoční a tím pro mě začalo něco nového. Zazpíval jsem si Narodil se Kristus pán a cítil jsem se znovuzrozený. Stejně jako ten maličký Ježíšek každý rok.

Podařilo se mi tenhle článek ukončit na pozitivní notu? Ano? Tak to jsem rád.
Mějte se výbordelně, nedělejte moc bordel, ujistěte se, že vaše koberce nedělají žádné boule a do marinády na vepřové nedávejte moc kečupu.
Šťastný nový rok 2017, natrhněte všem negativitám prdel! ;D
Pa
RJK*


Čt 8. 12. 2015 - Svět patří těm, co se neposerou.

8. december 2016 at 16:26 | Radek |  Útržky mého života
Charles Bukowski.

Dojít pěšky ve tři ráno na kolej a zemřít. Do zhruba dvou odpoledne, zmrtvýchvstát a udělat ze sebe člověka.

Párty na KISKu, zničehonic krvácející nos a plyšový levhart Bohumil. Moc lidí, moc srandy, moc zážitků. A pingpong.

Kdo ví, možná se pokouším napsat co nejkratší článek, možná je to umělecký záměr a volný verš.

Zapsal jsem se na termíny zkoušek, kašlu na úkol do Transformací. Kašlu dneska na všechno.

Jdu si dát sprchu a zajdu si na procházku na Kravák. Miluju večerní procházky. Nikdo nevidí, nikdo neřeší, nikdo nesoudí.
Být sám.

Ať promluví píseň.
Mějte se svěže a čerstvě jako artyčok, nacpěte si kapsy ubrouskama ze záchodů a ujistěte se, že máte brýle a klíče.
Pa
RJK

 


St 30. 11. 2016 - Noc s Amundsenem

30. november 2016 at 23:02 | Radek |  Útržky mého života
No, s Amundsenem... s tím už byla. Dnes jen s bílým vínečkem.

Dřepím na židli v potemnělém pokoji na koleji, jas na sestřiném notebooku mám skoro na nejmíň, jelikož splubydla spí a nechci mu svítit do ksichtu. Písmenka z klávesnice lovím jak z kaluže listí. Achjo.

Vlastní noťas už jsem poslal poštou na opravu a sestře jsem uzmul její Lenovo. Zprovoznil jsem na něm kolejní internet, což je fakt zázrak. I hotspot pro mobil funguje. A v úkolu do Trafodat jsem vytvořil super skript v javascriptu, kdy mi želvička nakreslí pravidelnou šesticípou hvězdičku. Po dnešku se můžu považovat za ajťáka, no vážně. :D

Ještě jsem vytvořil myšlenkovou mapu do Bloku expertů na téma Digitální propast a pak jsem se na ostatní věci vykváknul, mám ještě celej zítřek.

V tento den minulý rok jsem skončil studium češtiny. Jak rychle to letí... Tak přece jsem na knihovnictví vydržel o trošku déle a určitě vydržím až do konce, ať se děje cokoliv. :)

Dnes večer si ještě naleju sklenku bílého vína a pak spokojeně usnu. Ráno se vzbudím, omeju, nakoupím, trochu poklidím a zapracuju na úkolech. Přijde mi to až moc perfektní a bezchybné. Až je mi to trochu podezřelé.

Jó akorát minulý týden jsem ve sprše nechal sprchový gel a když jsem dnes přijel, tak už ho někdo znárodnil. No co, koupil jsem si lepší, voňavější. :)

Půjdu relaxovat, pustím si nějakou klidnější muziku a pak se plynule přesunu do postele (rozuměj na horní lůžko dvoupatrovky po festovním žebříku zakrytém spolubydlovou vlajkou nějakého fotbalového klubu).

Mějte se kouzelně, nejezte žlutej sníh a na Vánoce jedině pravý vídeňský sachr s meruňkovou marmeládou! :)
Pa
RJK


Čt 24. 11. 2016 - PoÚtStČtPáSoNe

24. november 2016 at 11:39 | Radek |  Útržky mého života
A můj to do list se plní, tu dů...

V Brně je dnes pošmourno. Počasí a všechno jde proti mě...

Jsem aspikem, a spik se svět...

Jo, miluju Jananas a nestydím se za to. Jejich texty tak moc sedí na mou současnou situaci.

Včera ráno mě naši vzali autem do Brna, protože Ota jel na oční. Když jsem vystoupil z auta a vydal se cestou na kolej, vzpomněl jsem si, že v batohu mám ISIC a klíče od pokoje. Sundal jsem si ho z zad a bezmyšlenkovitě ho jednou rukou držel ve vzduchu a druhou vytahoval již zmíněné věci. No a to by nebylo to pravé, kdyby mi batoh nespadl na zem. Batoh obsahující notebook.
Ještě na ulici jsem se jal zkontrolovat, zda je notebook v pořádku. Dejme tomu, že je. Jenom mi trochu natmavla obrazovka zespoda. Skvělé, úžasné, fantastické, kulervoucí. Asi jsem zase proti někomu vyřknul křivého slova aneb "Karma je zdarma".
Na ranní přednášku jsem se vykašlal a celou středu jsem pracoval na úkolu do Transformace dat. Po několika nesnesitelných hodinách jsem se na poslední úkol vykašlal a "děj se vůle boží". Šel jsem na pivo s kámoškou z minulého roku z češtiny, ale necítil jsem se příliš dobře. Vypil jsem jen jedno pivo a příšerně mě bolela hlava. Okamžitě po příjezdu na kolej jsem letěl na záchod a dostal jsem ze sebe všecko, co do mě ten den přišlo. (Too much information, I know.) Vysoukal jsem se téměř ze všech vrstev oblečení na mém těle a nemotorně vylezl na vrchní lože dvoupatrovky.

Dnes ráno jsem vstal po osmé hodině, díkybohu už v použitelném stavu. Sprcha, nákup v Brněnce, snídaně, pár videí na youtubku, tento článek a poté nejspíš hodnocení úkolů ostatních kolegů. Jelikož většina z nás nevěděla, co dělá, budu při svém hodnocení shovívavý. Poté asi zkouknu internet, abych zjistil něco o tom, jak spravit můj noťas. Volal jsem domů Otovi a nejspíš na něj mám nějakou pojistku na blbost, takže by to neměl být až zas takový problém.

Tolik k mému dnešnímu velice zajímavému plánu. :D
Mám přednášku v 15:50, na kterou musím dorazit, ať se děje cokoliv - tornádo, zemětřesení nebo Donald Trump.
Z této přednášky mám za úkol zpracovat myšlenkovou/tematickou mapu. Ou, to mi připomíná, že bych mohl kouknout na nějaké vzorové práce z minulých let pro inspiraci. :)

Achjo, dnešní počasí mě dost ubíjí. Pohled z okna mi moc radosti nenavozuje, jdu si aspoň ustlat postel. Sám v potemnělé místnosti, spolubydlové jsou ve škole/v práci. No nic, rozpustím si šumivý céčko a šup na hodnocení.

Mějte se famfrpálově, udržujte své uši v čistotě a kupte si vodku, nechte v ní na 15 minut vylouhovat váš oblíbený čaj a skvělý nápoj pro pochmurné zimní večery je rázem na světě. (Věřte mi, je to mňamka ;) ).
RJK



























...pouze zelené thé <3

Po 21. 11. 2016 - Ve víru rozkvetlých černých lilií...

21. november 2016 at 21:55 | Radek |  Útržky mého života
Tématem týdne je "Srdce z kovu". Přál bych si někdy takové mít...

Jsem opět na rozcestí. V rovině vztahů.
Ono vážně nejde nic prožít nadvakrát.
A mrtvýho psa si fakt nemůžete nechat na památku, ale musíte ho důstojně pohřbít.

Poslouchám Björk a Jananas. Je mi příjemně.
Školní záležitosti mě pronásledují, ale zvládám to.

Bolí mě břicho. Půjdu spát.

Dnešní zápisek je vážně krátký. Nechci vás o nic ochudit, ale ani znudit. To jen ať víte, že to tady úplně neumřelo.

Mějte se moc krásně, stříhejte si nehty a utřete na Vánoce aspoň ten prach na poličkách... Ještě mi poděkujete ;)
Pa
RJK*


Čt 27. 10. 2016 – Jedl jsem rýži rukama z tácku

27. october 2016 at 16:12 | Radek |  Útržky mého života
Aneb takhle dopadl můj vysokoškolský život. :D

Hahá, sranda. Ale to, co je v nadpise, fakt proběhlo.

Žiju si v Brnéčku na koleji, se třema chlapama na pokoji, jeden Čech a dva Slováci. Když jsme tam všichni, vypadá to jako v opičárně, ale povětšinou se míjíme.
Ach, kolik jen ideálů jsem si namyslel, kolik nových věcí že do svého života přidám a kolik starých zase odeberu...
No a prd.
Většinu času prospím, projím, prochlastám a prokouřím. A občas si dám kafíčko a čokoládu.

Státní svátek mi náramně hraje do karet, jelikož my knihovníci máme pátky úplně narvané, třeba já od půl osmé ráno až do půl šesté večer. V tahu. Ano, ještě jsem naživu. :D
Do 31. 10. elektronicky a do 1. 11. písemně máme mít odevzdanou seminární práci a recenzi, které děláme ve dvojicích. Před několika málo hodinami jsem dokončil psaní recenze a moje "partner in crime" prý už má povětšinu seminárky. Po Bloku expertů máme sraz u klavíru a budeme už jen dolaďovat. No sláva.

Právě teď píšu z ústřední knihovny fildy. Sedím tu, hledím do blba, sjíždím si fejsbúček... ach, bůček... ano, mám příšerný hlad. Po dopsání tohoto článku se sbalím a jdu neprodleně vyluxovat svoje zásoby jídla v batohu.
Ústřední knihovna FF MUNI je krásná. Jak zevnitř, tak zvenčí. Koukám skrze skleněné panely ven na rozbíhající se podzim. Listí, barvy, kavičky s sebou, čepice a šály, ta příjemná melancholie, ano!

Včera jsem byl na cestovatelském večeru, kde přednášela moje spolužačka z gymplu. Skrze projekt AIESEC Brno cestovala do Indonésie na ekologicko-turistickou stáž, o které nám toho večera poreferovala. Moc rád jsem ji opět po letech viděl a byl jsem také moc šťastný za to, že dostala takovou příležitost. Bylo na ní vidět, že si to moc užívala. Přinesla s sebou i pár suvenýrů - indonéské bonbony a čokoládu, různé dárkové předměty, indonéské peníze a také pravou indonéskou pálenku, teď jen nevím, zda to bylo z rýže či z kokosu, ze třtiny... kdo ví. Smrdělo to úctyhodně, ale chutnalo skvěle. :) No a na ochutnání indonéská smažená rýže nasi goreng - která se jí kdykoliv během dne k jakémukoliv jídlu - zásadně rukama ;)

Mám chuť jít před přednáškou na pivo, ale nikdo nemá čas a samotnému vysedávat nad škopkem se mi nechce.
A navíc, už na to stejně není čas, mám necelou půlhodinku. Akorát na tu sváču.

Mějte se a smějte se, napíšu brzy. Třeba jak dopadla seminárka a jak příšerné bude zkouškové. ;)
Pá děcka, doplňujte krmítka, a kafe jedině s irish cream ;*

RJK*

Út 20. 9. 2016 - Dva muži na pokoji

21. september 2016 at 0:07 | Radek |  Útržky mého života
Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu, už jsme tady.

Téma týdne je "Kdo vlastně jsem?". Nemyslím, že je třeba něco dodávat.

Dneska kolem desáté ranní jsem se svou cestovkou na kolečkách, která při jízdě připomíná zvuk tanku a kolemjdoucí při zaslechnutí toho děsivého stroje polekaně skáčou do křoví, s batohem narvaným k prasknutí a taštičkou přes rameno, po úmorně dlouhém cestování (jo, 2 hodiny jsou úmorné) konečně stanul za dveřmi pokoje číslo 4 na jedné z brněnských kolejí. No, stanul... padnul.
Zbylí tři jsou již ubytovaní, dva právnící přijedou za dva týdny a odpoledne mě přivítal Slovák Paťo, student Managementu sportu. Prozatím to vypadá, že můj pobyt zde nebude až zas tak nudný.

Ve vlaku jsem se snažil číst Tři muže ve člunu. Jenže jsem byl tak unavený, že slova mi mizela kdesi v hlubinách mozkovny a oči šmejdily mimo řádky a vyhlašovaly stávku. Teď sedím u noťasu, na němž se mi kupodivu podařilo zprovoznit internet přes přípojku (jo, kabel jsem musel rychle koupit nový, jelikož ta černá šňůrečka z domova odmítala přenášet pakety) a zařídit si na něm hotspot, abych měl net i přes mobil, když tady hamounsky nevedou veřejnou wifi.

Celé odpoledne mě bolela hlava a v tomto zuboženém stavu jsem navíc musel pracovat na e-learningovém úkolu do Transformace dat. Navařil jsem si hektolitr kafe a hrdinsky zvládl první otázku z pěti. Zbytek jsem zbaběle vzdal a přenechal středě nebo čtvrtku, zobnul si ibáče a zavrtal se do nepohodlného prádla na vrchním loži dvoupatrovky. Spal jsem asi tři hodiny, poté jsem už zůstal vzhůru. A teď se snažím sestavit pár smysluplných vět...

Za oknem na mě civí zelený neonový nápis Brněnka s motivem krokodýla. Svítí pouliční světla, žlutá koule Sazky na trafice a občas i projíždějící šaliny nebo noční spoje. Spolubydla vypadnul někam do města a já tu beze smyslu ponocuju. Zítra mám hodinu v devět ráno.

Na to, že jsem v Brně, mi na koleji moc živo nepříjde. Třeba je to jen zdání, jsem tu přeci jenom první noc a to hlavní zajisté teprve přijde, noční živlové vylezou ze svých očíslovaných nor, sejdou se v klubovně nebo před vchodem na pivo nebo cigáro. Je hezké, že se všichni po chodbách zdraví, ale zatím nikoho blíže neznám... Chci znát, nechci znát?


Yep.

Jdu spát, chci aspoň zítra vypadat víceméně k sežrání. :)
Mějte se, mejte se, smějte se a nezapomínejte, že když vám někdo sebere boty, vezměte si jeho deštník. (flashback ze střední)

Pa
RJK*


Čt 15. 9. 2016 - Stává se ze mě Lorelai Gilmorová

15. september 2016 at 19:53 | Radek |  Útržky mého života

Chodit mezi lidi je nebezpečné. Jednou se vypravíte do města a jako danajský dáreček si s sebou domů dovezete nejspíše střevní chřipku. Takže paraleny a čajíčky, vitamíny a odpočinek.
Prospal jsem celé odpoledne a klidně bych spal ještě tak zhruba 200 let.

Nebudu lhát, blog píšu většinou, když jsem nemocný a nemám nic jiného na práci. Aaaaa ukamenujte mě. Nebo dejte lámat kolem. Nebo můžete zkusit waterboarding.
Proč jsem tolik zaujatý mučícími technikami?!

Necítím se zrovna nejlíp, v hlavě mi šrotuje mašina na výrobu seker a ta mašina se navíc každou hodinu zvětší čtyřicetkrát. Přijdu si, jako bych vážil pět tun a pokud se pode mnou ještě nepropadla podlaha, tak s ní aspoň přirozeně splývám. Už jsem zapomněl, jak taková chřipka devastuje tělesnou schránku a vybíjí ducha. Nebyl jsem nemocný tak od března, což je můj osobní rekord!
Ale to by nebyl život, aby vám nepřipletl do cesty nějakou překážku na přezkoušení vaší odolnosti.

Mojí seriálovou láskou se na dlouhou dobu stala Gilmorova děvčata. Koukával jsem na ně dřív jen tak nezaujatě v televizi, líbily se mi dialogy a humor. Mnoho mých blízkých říkalo, že ten seriál je děsně ukecanej. Jo, je, ale pokud váš slepičí mozeček nezvládá takový příval informací najednou, je to váš problém. Proto jsem se nedávno rozhodl, že je začnu sledovat na netu. Už jsem v půlce druhé řady a myslím, že to má na mě nedozírný vliv.

Stává se ze mě Lorelai Gilmorová.


Ano, je tomu tak.
Kávu piju tak jako tak, ale po zjištění, kolik hektolitrů do sebe stihne za jedno ráno vpravit Lorelai, se hanbou jen krčím v koutě.
Mé comebacky v konverzaci se stávají údernějšími a sarkastičtějšími.
Mám trable s chlapama.
Jenom nemám chytrou dceru splozenou v šestnácti letech, která strašně moc chce jít na Harvard a také nemám bohaté rodiče, se kterými si neskutečně jdeme na nervy.
To se musí dohnat.

V pondělí začínám školu v Brně. Informační studia a knihovnictví. Jo, jako v Opavě. Myslím, že mi nic neuznají, ale to je to poslední, co teď řeším. Budu v Brně, budu dělat školu, kterou udělám, dostanu papír, že jsem to zvládl a kolem toho papíru se bude točit celej můj život. Jak pošetilý.
Ještě jsem se ani nezačal balit. A měl bych. Určitě zase na něco zapomenu. Člověk se táhne na kolej ověšený jako vánoční stromeček a stejně na místě zjistí, že mu chybí něco stěžejního. Hmpf.

Půjdu se zavrtat do postele a dát si ještě jeden díl Gilmorek. Pak asi nejspíš usnu a budu se potit. Potřebuju toho hnusnýho bacila do neděle setřást. Slyšíš, bacile? Nájemní smlouva v mým těle ti končí už v sobotu!!!

Aaaaaa nevím co už říct.
Gilmorova děvčata.


Mějte se fanfárově, nechte mě chvilku rozjímat a pamatujte, ukládejte nože do šuplíku tak, abyste se neřízli.
Pa
RJK


So 10. 9. 2016 - Rovnoběžky se protínají v nekonečnu

10. september 2016 at 16:49 | Radek |  Útržky mého života
Já myslím, že jo. Říká se to.

Mnohé se stalo, mnohé se stát muselo a mnohé se radši stát vůbec nemělo.
Lidé přicházejí a odcházejí, zanechávají ve vás stopu.

Na tenhle blog už mi komentáře píší jenom spamy a reklamy, je tu živo jak v ponorce při svíčkách a já se nikdy nemám k tomu vykváknout se do internetového prázdna. Zčásti mám strach sdílet některé informace, jelikož nevím, zda sem ještě nechodí nějaká rezidua z mé temné minulosti; zčásti jsem jednoduše líné hovado - ikdyby se našla zajímavá věc, moment, člověk, čokolvek - nepřinutí mě to napsat vám o tom raport jako na vojně. Možná jsem trošku posesivní a chci si sobecky nechat všechno jenom pro sebe. No to taky není dobré.

Popřemýšlel jsem a uvědomil si během své životní cesty moc věcí, skrz mnoho lidí, kteří mým bytím prostoupili. Hlavně ty. Ano, ty.

Nuže - chtěl bych vzkřísit tento deníček a zároveň pomocí kardiopulmonální resuscitace přivést zpět k životu Králičí srdíčko. Tehdy se to zdálo jako hezký nápad, nevím, proč to najednou tak utichlo...

Více vám povím příště. Dnes ještě není vhodný čas.

Mějte se výborně a nejezte tabletky do myčky.
Pa

RJK


Next articles